Capablancova noční můra? Jak AI skutečně změnila šachový svět

 Po třech letech pasivity se opět vracím k publikací svých šachových myšlenek. V poslední době velmi přemýšlím nad jednou velmi zajímavou věcí. Vzpomeňte na dobu, kdy začínaly šachové počítače. Pamatujete si, když v roce 1997 Deep Blue porazil Kasparova? Tehdejší pesimisté vůbec netušili, že za 25 let... 
Deep Blue byl superpočítač od IBM, ale první software pro klasické počítače sice nebyl příliš silný, ale už tehdy mnozí přicházeli s myšlenkou, že jakmile se počítače v šachu výrazně zlepší a třeba se jednou v budoucnosti stanou silnějšími hráči než lidé, bude to konec šachů. Padaly teorie, že pokud nepůjde o smrt klasických šachů, rozhodně stroje zabijí korespondenční šach a někteří též hrozili Capablancovou remízovou smrtí způsobenou právě naprosto dokonalou hrou umělé inteligence, která bude hrát proti druhé umělé inteligenci atd. Je pravda že o remízové smrti se začalo hovořit později, když už počítače dosahovaly poměrně slušné úrovně a už bylo pro lidské mistry jen poměrně obtížné je porazit a tak se programátoři začali soustředit na turnaje počítačů mezi sebou. Zpočátku mezi nimi vládly poměrně velké rozdíly ve výkonnosti a tak remíz zas tolik nebylo, vypadalo to, že k remízové smrti šachů nakonec asi nedojde. Ale jak šel čas, software sílil a sílil. Přišel rok 2003 a na svém vlastním enginu začal pracovat programátor a mezinárodní mistr Vasik Rajlich a dal mu jméno Rybka. O trénovací funkce se postarali velmistr Larry Kaufman,  autor knihovny zahájení pro Rybku Jeroen Noomen a Dagh Nielsen - jeden z nejlepších free style chess hráčů. Během roku 2004 Vasik zkoušel Rybku na pár turnajích, ale příliš dobře si zatím nevedla. Vasik neustále pracoval na vylepšování svého kódu a první beta verze free Rybky vyšla na konci roku 2005 a stala se naprostou senzací, neboť předčila ve své síle všechny dostupné enginy té doby o několik hlav. Když Rybka 1.0 vyhrála svůj první významný turnaj (International Paderborn Computer Chess Championship), bylo už jasné, že se rodí nový fenomén.... Zatímco lidští šampioni ještě žili v iluzi, že počítače jsou jen 'rychlejší počtáři', Rybka začala psát úplně novou kapitolu šachové historie. Co přesně dělalo Rybku revoluční? Její schopnost rozpoznat klíčové strukturální změny v pozici - něco, co tradiční enginy často přehlížely. Vypadalo to, že se stala takovým počítačovým Capablancou své doby, nešla prostě porazit. Byla jako meteor - najednou tu byl engine, který předčil konkurenci tak drtivě, jako kdyby Kasparov hrál proti klubovým hráčům. Pamatujete si svůj první šok, když jste viděli Rybku porážet lidské mistry? Pro mě to byl moment, kdy jsem si poprvé uvědomil, že lze hrát šachy opravdu silně a přitom nebýt nutně géniem od narození, prostě, že se dá lecos od enginů odkoukat, jakým způsobem řeší složité pozice, jakým ty jednoduché, jak se staví ke koncovkám a jak ke strategii, kterou jsme se učili z knih a která je vlastně lidským "výmyslem". A tím vůbec nesnižuji její hodnotu.

Ironií je, že právě Rybka - která měla být vrcholem počítačového šachu - nakonec pomohla odhalit, že možná remízová smrt nakonec nebude takovou hrozbou. 

Rybka vládla světovému počítačovému šachu až do roku 2010, kdy vyšla poslední verze 4.1 Autor avizoval verzi 5 na rok 2011, ale k její realizaci již nikdy nedošlo. Další vývoj byl pozastaven. Tím ale sláva tohoto enginu definitivně skončila, protože konkurence nespala a vyvíjela se dál. Když se dnes podíváme na Stockfish 17 nebo Leela Chess Zero, Rybka vypadá jen jako nevinná kalkulačka vedle chytrého telefonu, jako kdyby se bicykl pokoušel závodit s raketoplánem.  Ale tehdy...

Rybka nakonec ukázala, jak rychle se tento svět vyvíjí. Ukázala, že v šachu neexistují věční králové - ani mezi enginy. A to je vlastně krásné - vždy bude co objevovat!

Z dnešního pohledu je tedy již Rybka velmi zastaralá a současným špičkovým enginům s ELO hodnocením kolem 3600 vůbec konkurovat nemůže. Její ELO se pohybovalo v době kdy vyhrávala, kolem 2800. Ten rozdíl v síle při takto vysokých hodnotách je větší než mezi začátečníkem a světovým šampionem!

A zde právě s dnešní naprosto dokonalou a epickou sílou současných motorů se dostáváme již k problému, který jsem zde na blogu popisoval před čtyřmi lety, totiž k remízové smrti, protože enginy hrající mezi sebou jsou dnes ve velké většině klony jednoho a toho samého (Stockfishe) jen s určitými úpravami kódu. O tomto problému jsem psal ve svém úplně prvním článku zde na blogu, přečtěte si ho  ZDE: 

Za ty čtyři roky od svého příspěvku jsem ale malinko změnil názor, viděl jsem mnoho partií těch nejsilnějších enginů a začal jsem si uvědomat, že jsem až dosud na ně pohlížel poněkud nesprávným způsobem. Hodně jsem je podceňoval. Nikoliv jejich hrubou sílu, ale jejich kreativitu. Pravda, náznaky toho o čem se chystám napsat sérii článků jsem si uvědomoval již před těmi 4 roky a ve výše zmíněném článku jsem se této problematiky již dotknul. Jde o to, že umělá inteligence v šachu odkrývá úplně nový svět. Enginy hrají tahy, které odporují zaužívaným strategickým pravidlům a vyhrávají. Něco je v šachu jinak než jsme si dosud mysleli. Pomocí počítačů se nám otevírá úplně nové okno do krás, ale i do záhad naší nádherné královské hry. Místo remízové smrti jsme dostali partie plné obětí, které by snad nevymyslel ani Tal. Tehdy před 4 lety jsem varoval před remízovou smrtí. Dnes se musím samému sobě omluvit - enginy mě totiž naučily, že šachová kreativita nejenže neumřela, ale dokonce kvete jako nikdy předtím! Stačí se podívat na partie TCEC, kde například Stockfish obětuje dámu za iniciativu, nebo Leela hraje zdánlivě 'nesmyslné' tahy, které o 20 tahů později vedou k vítězství. Enginy dnes nejsou jen dokonalými počtáři - jsou jako šachoví básníci, kteří píší sonety z tahů a obětí. Existují například partie, kde engine obětoval věž jen proto, aby ovládl konkrétní černá pole - tah, který by žádný člověk bez počítačové analýzy prostě neviděl. Stejně jako kdysi hypermodernisté převrátili naruby Steinitzovy principy, dnes enginy přepisují všechna dogmata - a my můžeme být svědky této revoluce. Vezměme si 'nesmyslné' tahy jako černými h5! v pozici, kde všechny učebnice doporučují rošádu - a přesto engine vyhraje. Nebo oběť kvality bez okamžité kompenzace - něco, co by každý trenér zakázal, ale co Stockfish miluje.

Co když je šach ve skutečnosti mnohem bohatší, než jsme si dokázali představit? Enginy nám ukazují, že naše pravidla byla jen omezením vlastní představivosti.

Možná právě v tom je ta krása - čím více se enginy zdokonalují, tím více nám ukazují, jak málo jsme o šachu vlastně věděli a dnes už vím, že remízová smrt šachu nehrozí - protože dokud budou enginy schopny překvapovat tak, jako když jazzový hudebník improvizuje, má naše hra budoucnost jasnější než kdy dřív. 

Možná právě teď prožíváme největší revoluci v historii šachu. A to nejlepší? Nemusíme být jen pasivními diváky - díky enginům se můžeme stát objeviteli nových strategií, o kterých se našim předchůdcům ani nesnilo.

Berte tento úvodní článek jako takový teaser k připravovanému seriálu, ve kterém vám odhalím, jakou budoucnost očekávám, co se dále stane se šachem jako lidskou hrou a kam ji již dnes posouvají neuronové sítě současných enginů, budoucnost, která bude nádherná, zajímavá a stejně dobrodružná jako bývala kdysi její minulost, kdy ti nejlepší hráči své doby posouvaly její hranice stále dál a dál. Berte jej jako takový první tah v nové partii – partii o budoucnost šachu.

Otázky závěrem: 

Co myslíte? Zničily enginy krásu šachu, nebo ji naopak obohatily?

Který engine podle vás způsobil největší revoluci v šachu? Byla to Rybka, byl to Stockfish, AlphaZero a nebo Deep Blue?

Máte svůj oblíbený 'enginový' tah, který vás šokoval svou krásou?

Napište mi do komentářů co si o tom myslíte.