Hrozí šachu remízová smrt?

Když jsem byl ještě dítě, studoval jsem šachy a extrémně mne to bavilo, hodně jsem četl i o historii šachu, o nejlepších hráčích, mistrech světa, zajímalo mne to a připadalo mi to prostě opravdu hodně zajímavé. Když jsem si četl o Capablancovi, kubánském velmistrovi, který se stal třetím oficiálním mistrem světa, zaujala mne jeho zdánlivá neporazitelnost. Nejlépe to vysvětluje Wikipedie, ze které si nyní dovolím kousek citovat: 

"Byl proslulý "strojově přesnou" hrou, která mu přinesla označení Šachový automat. V dobách své největší slávy prakticky nikdy neprohrával. Šachoví komentátoři jej často označovali přídomkem Neporazitelný: za celou svoji kariéru sehrál 583 partií ve významných turnajích a zápasech, z nichž prohrál 35, většinu ovšem buďto na počátku nebo na konci své kariéry. Od roku 1914 do střetnutí s Aljechinem (1927) prohrál jen 6 partií.

Často byl také nazýván Šachovým Mozartem, neboť jeho hra nezřídka působila dojmem dokonalých šachových kompozic. Michail Botvinnik o Capablankovi napsal: "Dosáhl překvapující harmonie v propočtu variant, pozičních jemností a obdivuhodné spolupráce figur. V jeho partiích vlastně nebyly vidět jednotlivé tahy, byly to kompozice nádherného prolínání plánu hry, krásných obětních kombinací a jemných pozičních manévrů." Pokud šlo o koncovku, která má tradičně pověst disciplíny, jež odhalí skutečného velmistra, tak v ní neměl soupeře.

V roce 1921 získal Capablanca titul mistra světa v šachu, když využil finančních problémů Emanuela Laskera a vnutil mu zápas za nerovných podmínek (hrálo se v Havaně, jejíž tropické počasí stárnoucímu a nemocnému Laskerovi neprospívalo). V roce 1927 Capablanca titul ztratil v zápase s Alexandrem Aljechinem, když podcenil svého soupeře i přípravu na zápas."

Tolik Wiki. Mne zaujala ta neporazitelnost. V jeho době bylo na šachové scéně mnoho úžasných až famózních hráčů, přesto Capovi nikdo vzdorovat nedokázal a jak bylo psáno výše, z 583 partií se silnými velmistry prohrál jen 35x a to když byl mladý a nebo když už stárnul, ale v dobách největší slávy prostě porážku vůbec prakticky neokusil. Jak je něco takového možné? On sám to vysvětloval tím, že má dokonalou techniku a že až se časem ostatní velmistři v té technice zdokonalí tak jako on, šachy zemřou na remízovou smrt. Tohle on skutečně předpovídal. Když ho potom v roce 1927 Aljechin v zápase porazil (podcenění přípravy, nikoliv vyloženě horší hra), začalo se v kuloárech šuškat, že k remízové smrti šachu nikdy nedojde, že prostě stačí aby se proti dokonalé technice postavila fantastická představivost, kreativita a neuvěřitelná vůle zvítězit a teze o strojově přesné hře vzešlé z dokonalé techniky se rázem rozpadá. A tento názor prakticky přežil až do přelomu 20. a 21. století. Myslím ale že nyní, v roce 2021 se můžeme ke Capablancově teorii smrti z remíz opět vrátit. Ne, nemyslím si, že by dnes všichni hráči měli Capablancovu zázračnou techniku, byť je pravda, že technika hry se od jeho dob všeobecně dost posunula, ovšem to se týká hlavně hráčů na špici světové tabulky a velmistrovské hry vůbec, ale běžní šachisté tuto techniku prostě stále nemají, hrají určitě lépe než někteří mistři z doby před dvěma sty lety, protože se některé věci, které mistry čas naučil postupně předávaly z generace na generaci a dnes už tak nějak vstoupily do všeobecného povědomí a učí se je už i začátečníci, to se týká hlavně obrany (tehdejší mistři dělali někdy v obraně horší pozice neskutečně hloupé tahy, které by dnešní hráč určitě nezahrál.), ale na druhou stranu dnešní špičkoví mladí hráči (ti co dosáhli ELO hodnocení více než 2600 bodů) se dokázali s technikou dostat tak daleko, že by je Capa určitě jen a jen chválil, hrají tak jako on technicky až strojově přesné šachy a to i v koncovkách, kde i Capa byl virtuozní. Přesto to na turnajích stále ještě na nějakou remízovou smrt nevypadá. Bylo by zajímavé nějak vyzkoušet pomocí stroje času převést Capu do dnešní doby, jak by vůbec dokázal dnešnímu mistru světa a pár dalším fantastickým hráčům vzdorovat. Ale nebylo by to spravedlivé, protože Capa by prostě neznal dnešní teorii zahájení a také styl hry se od té doby dost změnil. Takže opravdu si netroufám odhadnout výsledek, ale obávám se, že by asi kvůli handicapu jiné doby Capa zápas prohrál. A v čem je ten stylový rozdíl oproti šachům před řekněme 100 lety? Kdo četl knihu Můj systém od Arona Nimcoviče, dovede si představit snadno jak se tehdy šachy hrály. Celá hra se vnímala jako jakýsi uzavřený systém zásad, které když budete přísně dodržovat a budete umět vymyslet dobrý strategický plán, budete hrát dobře a máte šanci na vítězství. Capablanca dovedl tento styl k naprosté dokonalosti. Jenomže ve druhé půlce 20. století dochází pomalu ke změně, vystřídaly se další dvě generace mistrů a začínají se objevovat tahy, které dost odporovaly Nimcovičovým zásadám a světe div se, fungovaly. Dokazovaly to hluboké analýzy a tehdejší mladá generace začínala těchto "antipozičních" tahů využívat stále více a hra se tak postupně stávala stále více a více dynamickou, pozice na šachovnici velmi často stále nepřehlednější a nepřehlednější a Nimcovičovy zásady začínaly poněkud zastarávat. Pravda, spousta z nich si drží platnost stále, ale některé prostě už můžeme dnes považovat za vyvrácené. Zejména teorii temp, kdy se razila jasná zásada, že v zahájení by se měla v každém tahu vyvinout další nová figura, pěšci zatím moc netahat, lépe napřed vyvinout jezdce a střelce až poté a podobně. Dnes se ví, že každá situace je jiná a nelze tato pravidla uplatňovat striktně na všechny pozice, je spousta příkladů ze skutečně sehraných partií, kde se hrálo naprosto proti těmto zásadám a jak ukázaly tyto partie i následné analýzy, tento styl hry nevedl k žádné nevýhodě, někdy dokonce i naopak. Takže díky dnešní hře by asi mohl být Capa dost překvapen co se to na šachovnici děje, proto by takový mezičasový zápas prostě nemohl být spravedlivý a to v žádném případě Capovu hru nějak nepodceňuji, jak je snad patrno z výše popsaných řádků. Proč si tedy myslím, že se začíná znovu vracet doba, kdy bychom se měli zamýšlet nad remízovou smrtí šachu? Odpověď je jednoduchá. Šachové počítače, resp. tzv. enginy, což jsou v podstatě programy naprogramované dnes s naprosto neuvěřitelnou silou, která by se dala hodnotit lidskými měřítky na ELO body někde ve výši kolem 3500. Není na planetě smrtelník, který by jim dnes mohl vzdorovat. A enginy té úplně nejposlednější generace již mají techniku hry tak dokonalou, že se navzájem už skoro ani neumí porazit, protože to prostě nejde. Tahy ve většině jejich vzájemných partií jsou tak přesné a bezchybné, že drtivá většina těchto partií končí remis. Takže legendární Capa měl pravdu, byť on si asi ani ve snu nedokázal představit, že by jeho predikci naplnily nějaké stroje, myslel, že to dokážou lidé, takže by se asi hodně divil, ale výsledek je stejný, remízová smrt se tedy stala realitou. Naštěstí v lidském šachu toto ještě asi dlouho nebude hrozit. Jak ale programovat další generace šachových enginů aby hry nekončily neustále nerozhodně? Když se tak nad touto otázkou zamýšlím, myslím, že by se programátoři měli zaměřit hlavně na zaprvé trochu lidštější styl hraní, což už se nyní děje, protože nejnovější generace enginů používají tzv. neuronové sítě, které pocitově jejich hru velmi zlidštily, ale zároveň velmi posílily, ale jak vidno, toto samotné vylepšení k více rezultativní hře nevede, takže za druhé a to je asi to hlavní, měl by se přestat šířit open source. Co tím myslím? V současné době ty úplně nejsilnější enginy mají všechny prakticky jeden a tentýž zdrojový kód, protože je k němu dovolen přístup zdarma. Všechny totiž používají zdrojový kód od nejlepšího softwaru, který je pro uživatele zcela zdarma a jmenuje se Stockfish, v současné době již ve 13. verzi. Proč je tak silný? Právě proto, že k němu mají volný přístup programátoři z celého světa a tato masivní komunita přidává doslova každý den nějaká vylepšení v kódu a díky této masovosti síla Stockfishe neustále velmi rychle roste. Dnes už existují desítky jeho klonů s lehce upravenými kódy a samostatnými jmény a důležité je, že všichni programátoři těchto klonů se dohodli, že když se zdrojový kód poskytuje zdarma, budou všechny klony také zdarma uživatelům k dispozici. Tuto zásadu ale v současné době porušila známá německá firma Chessbase, která vydává krom milionu dalších šachových věcí i komerční engine Fritz. Tento engine není zrovinka levný a ještě před nemnoha lety byl jedním z nejsilnějších enginů na trhu. V době jeho slávy byly všechny enginy komerční, každý měl tedy svůj vlastní kód, jiný styl hry a odlišné hodnocení pozic, resp. odlišný úhel pohledu, abych tak řekl a díky tomu byly remízy mezi nimi jen v takovém počtu, který se statisticky jeví jako normální. I v té době existovaly enginy, které byly free, ale nedokázaly se etablovat na takovou herní úroveň jako enginy komerční. Po vstoupení Stockfishe do arény, se ale postupně začaly věci měnit. No a právě Chessbase pro svou nejnovější verzi Fritze nazvanou Fat Fritz 2 opustila svůj vlastní kód a přivlastnila si open source kód Stockfishe, protože je prostě v mnoha ohledech mnohem lepší, ale porušila zásadu, že se pak její software bude distribuovat zdarma a Fat Fritz 2 se dál vesele prodává komerčně za tučnou sumičku. Je z toho teď ve světě šachově počítačových nadšenců docela kauza, tak uvidíme jak se to dál vyvine. Nicméně moje myšlenka byla taková ( abych se tedy vrátil k tomu hlavnímu), že pokud by se přestal šířit Stockfish zdarma (a já sám si to rozhodně nepřeji), postupně by si museli noví programátoři vyvinout svoje vlastní kódy a hra by se tím oživila, jelikož každý program by prostě hrál docela jinak a byl by problém remíz do značné míry vyřešen. Ale přistoupí někdo k takovému kroku? Moc tomu nevěřím. Snad se někomu povede najít jiné, lepší řešení, třeba takové, které by umožňovalo používat více různých stylů, ovšem bez nutnosti oslabit tím vlastní sílu, což se zatím nikomu nedaří. Ale vývoj jde stále kupředu mílovými kroky, tak uvidíme, čím nás ty nejchytřejší hlavy jednou překvapí :) 

Přidávám ukázku tabulky z úplně čerstvě hraného turnaje nejsilnějších enginů, který jsem sám uspořádal. Turnaj se hrál tempem 5 minut na partii pro každého hráče, tedy tzv. blitz neboli česky bleskovka. Enginy dnes hrají na dobrém hardwaru bleskovky skoro tak dobře jako partie s delším časovým limitem, takže na ukázku jejich síly tedy blitz bohatě stačí. Do turnaje jsem zapojil 7 enginů a všechny mají prakticky identický zdrojový kód Stockfishe jen s lehkými úpravami. Takže všechno jsou to Stockfishovy klony. Jedním z účastníků je i samotný Stockfish 13. Všimněte si výsledků v tabulce. Ze 42 partií jsou rezultativní pouze tři a 39 remíz. Takže toto je podle mne skutečná remízová smrt šachu v praxi.