Nejzajímavější partie syna Beth Harmonové (5)

Teoretický spor v Löwenthalově variantě sicilské 

Pro lepší pochopení kontextu celého tohoto seriálu vybraných partií vřele doporučuji si přečíst úvodník k prvnímu dílu zde.

V dalším díle tohoto seriálu přináším partii z korespondenčního serveru www.redhotpawn.com a soupeřem mi byl velmi sympatický kanaďan z frankofonní části této země Bernard Tremblay. Proč sympatický? Protože v současnosti již spolu hrajeme snad čtvrtou partii a občas si v chatu komentujeme tahy nebo výsledek partie, není to prostě jenom o hraní, ale také spolu komunikujeme, což na herních serverech zas tak obvyklé není, mám jen pár soupeřů, se kterými krom hry probíhá i nějaká komunikace. 

Dnešní partie byla zahájena sicilskou obranou a černý zvolil starou Löwenthalovu variantu a jak říká přidaný podtitulek, teoretický spor se doslova rozhořel. Po dvanáct tahů se hrálo stejně jako v partii Řehák  -  Mašková, Česko 1995, po čemž jsem ale vyrukoval s teoretickou novinkou, zlepšením celé varianty a dosáhl jsem jasné převahy, v podstatě již vyhraného postavení. Černý nereagoval úplně nejpřesněji, dostal se brzy do velmi obtížné situace a začal dělat chyby. Následná nátlaková strategie již vedla k rychlému konci. Celá partie tak může sloužit jako nádherná ukázka toho jaké nevýhody celý Löwenthalův systém má, jak tuto variantu sicilské hrát či jak jí nehrát. Komentáře v zahájení jsou podrobné a snažil jsem se každý důležitý tah náležitě vysvětlit, aby si laskavý čtenář mohl nějaké poznatky odnést taky do své praxe.

BethHarmonsson (1713) - Tremblay,Bernard (1582) 

corr. on redhotpawn.com, 2021

1.e4 c5 2.Jf3 Jc6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 e5?! 

Tzv. Löwenthalova varianta. V sicilské hře snad ve všech obdobných variantách, kde černý tento tah hraje, mi nepřijde strategicky příliš čistý, protože bílému okamžitě nabízí plán, totiž hru na slabé pole d6 a slabého pěšce d7. Také Löwenthalova varianta není výjímkou. I zde získává bílý trvalou malou výhodu. Varianta je pojmenovaná podle Johanna Jacoba Löwenthala, maďarského mistra židovského púvodu z 19. století. V některých částech světa se také nazývá LaBourdonnais - Löwenthalova varianta a to zřejmě proto, že francouzský šachový mistr Louis-Charles Mahé de La Bourdonnais, taktéž z 19. století, ji zřejmě používal ještě o něco dříve než pan Löwenthal, ale to je jenom moje domněnka založená na tom, že moje poměrně rozsáhlá databáze partií vykazuje jako nejstarší partii na toto téma partii: McDonnell - Labourdonnais, zápas z roku 1834. První partii na toto zahájení od mistra Löwenthala znám až roku 1858 ze zápasu s šachovou legendou té doby Paulem Morphym. 

5.Jb5! Tento silný manévr se poprvé objevil asi v partii Arnous di Riviere - Journoud, zápas z roku 1859. 5...a6 6.Jd6+ Sxd6 7.Dxd6 Df6 Tento tah se poprvé objevil v roce 1955. Použil jej Lutikov proti Leinovi v semifinále 23. šampionátu Sovětského Svazu. Přesnější je původní Journoudovo 7...De7! , protože odpadá možnost bílého postavit dámu na c7, např. 8.Dd1 Tento ústup dámy se poprvé objevil až v roce 1925 v partii Nieukerke - Oudegeest, Holandsko. (Slabé je zde původní Arnous de Rivierovo 8.Dc7? a to až pro Palinkasovo 8...d5! 9.Dxe7+ Jgxe7 z roku 1994 v partii s Berenyim v Maďarsku,  s mikroskopickou výhodou černého.) 8...d6 (Poprvé známé z partie Martinovic - Van Bohemen, Holandsko 1985) 9.Sd3! s plánem c4 (Mons - Eber, Nuremberg 2010) 9...Jf6 10.c4! a s Maroczyho pěšcovou výstavbou si bílý drží malou výhodu. 

8.Dc7! To je určitě nejaktivnější možnost kam postavit bílou dámu. Na c7 černého nejvíce obtěžuje. Poprvé použito Nezhmetdinovem proti Sakharovi v zápasu Ruské federace proti Ukrajině v roce 1957 8...Jge7 9.Jc3! Bílého plán je nyní jasný. 10.Se3, 10.0–0–0 a 11.Vd6. A tomu by černý rozhodně měl zabránit. 9...0–0? Bezstarostný vývinový tah, který ale nedělá nic proti zřetelnému plánu bílého. Poprvé se zřejmě objevil v partii Tan v- De Rooi, IBM Amsterdam 1961. Bezpodmínečně nutné zde bylo hrát aktivně a použít právě Sakharovovu myšlenku 9...Jb4! s protiútokem na c2 s hrozbou vidličky a zároveň s podporou uvolňujícího postupu d5, např. 10.Sd3 d5! 11.0–0 d4! Ovšem zde bych použil Parmův tah 12.Ja4! z roku 1971 z partie proti Bleimanovi, hrané v Nathanya a dále by černý asi udělal nejlépe, pokud by hrál 12...Dc6 13.Dxc6+ Jexc6 14.Jb6 Vb8 tak jako v partii Schwartz - Denker, 72. šampionát USA Ventura 1971, ale já bych nyní zvolil silné 15.f4! jako v partii Sievers - Tomczak, 1994. Černý by pak nejlépe udělal, kdyby se držel partie Zawadzka - Heidrich, 2011, kde se hrálo 15...f6 , načež já bych odpověděl 16.fxe5! Jxe5! 17.Sf4 Se6, což je až sem známé z partie Willemsma - Duijker, Vissingen 2012, ale dále bych použil svého vlastního nápadu 18.a3! Jbc6 19.b4! a bohužel černý i přes maximální snahu plně hru nevyrovná a koncovka je výhodnější bílému. 

10.Se3! d6 Černý si sice uvolňuje střelce c8, ale za cenu toho, že ještě více oslabuje svého d- pěšce. 11.0–0–0 A hned samozřejmě hrozí 12.Vxd6 11...Jd4? Tento chybný tah se poprvé objevil již v partii Řehák    - Mašková, Česko 1995. Lepší bylo původní De Rooiovo 11...Vd8 . Pokračoval bych pak ale Kalodovým silným 12.Db6! z partie ze Zpěvákem, Česko 1996 s ideou rychlého nástupu na královském křídle počínajícím tahem 13.h4 s hrozbou 14.Sg5. Černý by poté nejlépe udělal, kdyby se od uvedené partie odchýlil a hrál 12...h6! a dále 13.h4 Sg4 14.f3 Se6 15.Jd5! Sxd5 16.exd5 Jd4 17.Sxd4 exd4 18.Dxd4 De5 19.Dxe5 dxe5 20.c4+– a koncovka s pěšcem více a spojenými dvěma volnými pěšci je pro bílého bez problémů vyhraná. 

12.Db6! Jdc6 

¨

13.h4!N A to už je moje silná novinka. Hrozí 13.Sg5. Řehák tehdy hrál jen mnohem slabší 13.Sc4? a po 13...Se6 byla z vyhrané pozice pouhá výhoda. 13...Vb8?! Černý si kryje věží pěšce b7, aby konečně mohl vyrazit do boje střelcem. Měl ale určitě hrát 13...h6, pak by přišlo 14.Se2 Se6 15.Jd5! Sxd5 16.exd5 Jd4 17.Sxd4 exd4 18.Dxd4 Dxd4 19.Vxd4+– s obdobnou koncovkou jako ta co vzniká po 11...Vd8, ale zde s ještě větší převahou bílého kvůli zatím zcela neaktivním věžím černého a již velmi silné věži d4 a také aktivní Vh1. 14.Sg5 De6 15.f4! exf4 16.Sxf4 Tím bílý dobývá pěšce d6. 16...Sd7?? Černý na svého d- pěšce již rezignoval, když viděl že jej neubrání, ale zvolil tah, který jeho pozici ještě mnohem více zhorší. Pěšce neubránilo ani 16...Vd8??, protože bílý reaguje překvapivě 17.Dxd8+! Jxd8 18.Vxd6 a černá dáma nemá najednou kam ustoupit. Černý měl hrát 16...Df6! 17.Sxd6 Sg4 18.Sxb8 Sxd1 19.Sc7 Sg4 20.Dxb7 samozřejmě i tak ale s prohranou pozicí. 17.Vxd6 Dg4? Černému už se velmi těžko hledají dobré tahy, to je ale ve špatných pozicích úplně běžný jev, frekvence chyb se se zhoršováním pozice vždy zvyšuje. Nejvíc obranný tah by zde byl určitě 17...Jc8, bílý pak pokračuje 18.Dxc6! Jxd6! 19.Dxd6+– atd. 18.Df2 Se6? 

Tímto tahem si černý situaci hodně komplikuje, jeho dáma totiž stojí velmi nevhodně a bílý toho okamžitě využije. Stále bylo nejhouževnatější 18...Jc8 19.Vxc6 Sxc6 20.Sxb8 De6+– atd. 19.h5! Uzavírá dámě veškeré únikové cesty, hrozí její chycení po 20.Se2 a tato hrozba je krytelná jen za velmi těžkou cenu. 19...g5 Tento tah zřejmě nebyl úplně tím nejsilnějším, na druhou stranu je to jediná existující cesta jak zachránit dámu. A tato dvě tvrzení se v tomto případě nevylučují. 20.Sg3 Opět stejná hrozba. 20...Jf5 21.exf5 Dxf5 Dámu se povedlo velmi vynalézavě zachránit, ale černá pozice je nyní ve stádiu rozkladu. 22.Dd2 h6 23.Sd3 Dg4? 23...Df6 24.Je4 Dg7 25.Vf1 Vbd8 26.Jf6+ Kh8 27.Vxc6! bxc6 atd. 28.Dc3!+– 24.Je4! Hrozí vidlička na f6. 24...f6? Nic lepšího než 24...Dxg3 25.Jxg3 Vbd8 černý nemá. 25.Vf1 Kg7 26.Dc3 Vf7 Dobrý tah již nebyl. 27.Vxf6! Kf8 28.Vd7!!  1–0