Nejzajímavější partie syna Beth Harmonové (13)
Ve třináctém pokračování seriálu si ukážeme krátkou, ale velmi obsažnou partii sehranou na korespondenčním serveru www.rehotpawn.com a to se soupeřem s nickem Domoarigato z USA. Pravda, tento soupeř byl výrazně slabší než já, proto je partie i tak krátká, ale je velmi poučná. Soupeře jsem v zahájení úplně pozičně přehrál, když "ukryl" svého krále přímo pod mou palbu a připustil tak opravdu silný nástup mých figur se smrtelným útokem na krále. Po 20. tahu byl konec. Poučení? Je potřeba vždy velmi pečlivě zvážit kam budeme rochovat. Zhodnotit možné plány soupeře a třeba zarochovat na opačnou stranu než kde se soupeř chystá k nástupu. Pravda některá zahájení jsou postavena přímo na ostré strategii, že oba soupeři si zarochují na křídlo silnější pro soupeře, ale tam jde právě o to, že vyhlídky jsou tak v dynamické rovnováze, protože ve stejném nebezpečí jsou oba králové. V této partii černý protihru na opačném křídle zcela zanedbal, možná ani nevěděl, že tato strategie je v podobných pozicích naprosto nutná, možná ji neznal, proto rychle prohrál.
BethHarmonsson (1885) - Domoarigato (1382)
1.e4 e5 2.Jf3 d6 Tzv. Phillidorova obrana. Šachový mistr François-André Danican Philidor byl nejsilnějším hráčem své doby, žil mezi lety 1726 až 1795. Cituji Wikipedii: "Philidor byl prvním reformátorem šachové hry v historii. Zatímco celý šachový svět hrával podle zásad italské šachové školy, Philidor jako první objevil hlubší zásady šachové strategie. Své názory shrnul ve svém knižním díle L‘Analyse du Jeu des Echecs (Analýza šachové hry), které bylo vydáno v roce 1749. Tato kniha byla přeložena do angličtiny, němčiny a italštiny, zaznamenala nejméně 70 vydání a přes sto let byla považována za standardní učebnici šachu. Philidor v ní analyzoval devět různých typů šachových zahájení a zdůrazňoval přitom budování silného pěšcového centra. Jako první totiž pochopil klíčový význam pěšců pro šachovou strategii.Svou nejslavnější zásadou, že „pěšci jsou duší hry“, se Philidor dostal do teoretického sporu s italskými šachovými mistry. Philidor doslova napsal:„Pěšci jsou duší šachové hry. Oni vytvářejí útok i obranu a na jejich dobrém či špatném postavení závisí vítězství nebo prohra. “Toto byla v jeho době zcela nová zásada, kterou nebyli s to plně pochopit ani Philidorovi současníci, a po dlouhou dobu ani jeho následovníci. Philidor učil opatrnému zacházení s pěšci a ospravedlňoval to tím, že se pěšci jako jediné kameny na šachovnici nemohou vracet, a tak napravovat chyby vzniklé jejich předešlým postupem. Dokazoval, že pěšci se nemají oslabovat izolovaným postupem jednoho z nich, nýbrž že mají postupovat v sevřeném útvaru. Vhodný postup pěšců považoval za tak důležitý, že mu podřizoval i vývin figur v zahájení. Proto se v Philidorově repertoáru usídlila zvláště tato dvě zahájení: střelcova hra bílými a Philidorova obrana černými (která je po něm pojmenována). Philidor tvrdil, že po prvních tazích 1. e4 e5 není dobrý tah 2. Jf3 (protože jezdec brání postupu pěšce f), ani tah Jc3 (protože pak brání jezdec tahu c3, který podporuje průlom d4), ale tah Sc4, který žádnému pěšci v postupu nebrání. Černými hrával Philidorovu obranu, protože se domníval, že po 1. e4 e5 2. Jf3 d6 získá černý postupem f5 dobrou hru. Philidor byl při uplatňování svých zásad mnohdy značně jednostranný, neboť podceňoval možnosti figurové souhry, kterou propagovala italská šachová škola. Rozhodně neměl pravdu vždy a ve všem, ale přesto bylo jeho pojetí šachu naprosto nové a revoluční a na jeho názorech byly postaveny první základy moderní šachové strategie."
No a to vysvětluje proč dával přednost tomuto tahu před tahy jezdcem jako například 2...Jc6 nebo 2...Jf6. Ano, byl skutečně reformátorem, jeho inovativní myšlení bylo geniální a byl to asi první šachový stratég, ale pravda byla někde uprostřed. Nicméně jeho odkaz měl obrovský vliv na následující generace šachistů a na vývoj šachové strategie jako takové.
3.d4 De7 4.Jc3 c6 Tato pozice se poprvé objevila (alespoň podle mé databáze) v korespondenční partii, kdy proti sobě hráli společně šachisté města Hamburg proti šachistům města Breslau (pozdější Wroclaw) a to v roce 1840.
5.h3! Toto není prevence proti možnému výpadu Sg4. Bílý totiž plánuje vyvinout střelce na e3 a druhého na c4 a rád by si preventivně zajistil, aby černý po Jf6 neměl k dispozici možnost Jg4. Stejnou myšlenku měli i hráči města Hamburg a zahráli stejně.
5...h6? Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. U černého je podobný tah ztrátou času, má zatím vyvinutou jenom dámu a ještě k tomu na zcela nevhodném poli, kde brání vývinu střelce a již žádnou další figuru, kdežto bílý v této chvíli má už oba jezdce v boji. Dá se říci, že i z důvodu že černý zcela špatně odhadl plán bílého, je tento tah strategicky špatný, neboť bílý vůbec neplánoval stavět střelce na g5 a to samé se týká jezdce. A aby toho nebylo málo, tak bílý si svým oslím uchem připravil i možnost nástupu g4 a z tohoto hlediska je oslí ucho černého spíše jen citelným oslabením. Zcela stejně jako Domoarigato hráli i hráči města Breslau ve výše zmíněném korespondečním souboji dvou měst.
6.Se3! Po slabém tahu 5...h6 se již začíná jasně utvářet strategický plán bílého. Rozhodně zaútočit na královském křídle postupem g4, samozřejmě dokončit vývin Dd2 a 0–0–0 s velkým tlakem na sloupci d, čímž by se zesílil tak i v centru na e5 (kvůli slabému poli d8) a samozřejmě nadále připravit postup g5. Následující volbu a pořadí tahů je nutno přizpůsobit reakcím černého, ale plán je jasně daný. Jinak tah 6.Se3 se poprvé objevil v partii Rajkovičová - Markovičová, mistr. Jugoslávie žen 1999. Výše zmíněný soubouj měst šel jinou cestou, bílí zde zvolili tah 6.Sc4.
6...Jd7N Zřejmě zcela nový tah.
7.Dd2 Jgf6 Jsem zvědavý jakým způsobem hodlá černý vyřešit svůj problém se střelcem f8. Možná se odhodlá k ještě většímu oslabení tahem g5, aby vyvinul střelce na g7. To by mi jako bílému samozřejmě vyhovovalo.
8.0–0–0 g5??
No tak jsem tedy záměr černého odhadl dokonale, ale jedná se samozřejmě o hrubou strategickou chybu, což se záhy prokáže. Když už chtěl černý nějak nutně a co nejrychleji vyřešit problém se střelcem f8, bylo lepší, ale též strategicky nedobré 8...g6?+–; Strategicky správné bylo 8...a6! s přípravou postupu b5, aby černý získal nějakou protihru na opačném křídle než na které se hodlá soustředit bílý. Přičemž problém se střelcem f8 by se vyřešil později v rámci postupu na dámském křídle, například po Jb6 a Dc7 nebo b7 atd. Černý se ale rozhodl bojovat na královském křídle, kde je bílý evidentně silnější, taková strategie se prostě nemůže vyplatit.
9.g4! Černý svým nepromyšleným postupem oslabil bílá pole h5, f5 a také pěšce h6 a f7. Slabá bílá pole bílý ihned fixuje a hned je jasné kam se bude chtít dostat některý z jezdců, obě pole jak f5, tak h5 jsou velmi lákavá. Přicházejí tedy v úvahu buď manévry Jc3–e2–g3 a f5 nebo h5 a nebo Jf3–g1–e2–g3 a opět f5 nebo h5 a nebo dokonce i Se2, Jf3–h2–f1–g3 a opět f5 nebo h5. Jaký manévr bílý zvolí samozřejmě nejvíce záleží jak nyní a v dalších tazích odpoví černý.
9...Sg7 10.a3! Manévry neutečou, je dobré se ještě zabezpečit proti možné protihře b5–b4, Bílý totiž vnímá další plán černé hry, totiž b5, Jb6, Sd7 a Vc8. Preventivní a3 tak velmi zpomalí jakékoliv větší ambice černého na dámském křídle.
10...0–0??
X
Udělat v této pozici krátkou rochádu je jako rovnou strčit královi hlavu do kremační pece. Navíc to vede rovnou i ke ztrátě pěšce g5.
11.h4! To je logická reakce na malou rochádu, bílý rozjíždí útok na slabého pěšce g5 a potažmo na celé královské křídlo.
11...Jh7 Nepomohlo by černému 11...gxh4? 12.Jxh4 protože černému zůstala ještě další slabina h6, kterou lze jen těžko bránit. 12...Jb6 (12...Jxg4? 13.Jf5 Df6 14.Vg1+–) 13.Sxh6 Jxg4 14.Jf5! Sxf5 15.Sxg7 Sd7 (15...Kxg7 16.exf5 Vg8 17.Se2 Kf8 (17...Jf6?? 18.Dh6#) 18.Sxg4+–) 16.Sxf8 Kxf8+–
12.hxg5 hxg5 13.Jxg5 Jdf6?? To je zcela špatný postup, byť na první pohled vypadá tento obranný tah dobře. Nutné bylo 13...exd4 14.Jxh7 dxe3 15.Dxe3 Ve8+– atd.
14.Jxh7 Jxh7
15.f4! Především otevírá dámě cestu na h2. A o pěšce g4 se příliš nestará, jeho přijetí by ještě více otevřelo královské křídlo pro těžké figury bílého.
15...Sxg4? Zde bylo nutné 15...exf4! 16.Sxf4 Vd8 17.Sd3!+–
16.Dh2 Jf6? Mnohem lépe bylo odevzdat jezdce tahem 16...Jg5!, např. 17.fxg5 Vfc8 18.Dh7+ Kf8+– atd.
17.Se2! Sxe2 18.Jxe2 Hrozí především 19.Vdg1 s další hrozbou 20.Dh8 mat a bílý by tak získal neodrazitelný matový útok.
18...b5?? Po tomto tahu, který matové hrozby v podstatě ignoruje bude hned konec. Zcela nutné bylo 18...Vfd8 19.Vdg1 Kf8 20.Dh8+! Jg8 (20...Sxh8?? 21.Vxh8+ Jg8 22.Vgxg8#) 21.Vxg7 Df6 22.Vxg8+ Ke7 23.Dxf6+ Kxf6 24.fxe5+ Ke6 25.Vh6+ Kd7 26.e6+ Kc7 27.Vxd8 Vxd8 28.exf7+– atd.
19.Vdg1 Hrozí jednotahový mat na h8
19...a5? A černý nevidí. Ale ani po 19...Jh5 se černý matu nevyhne 20.Vxg7+! Kxg7 21.Dg2+ Kh6 22.f5+ Dg5 23.Dxg5+ Kh7 24.Vxh5#
20.Dh8# 1–0
Komentáře
Okomentovat