Romantický génius, který ovládl šachový svět

V minulém díle jsme si představili pozičního hráče, angličana Howarda Stauntona, který poměrně slušně přispěl do klenotnice myšlenek v historii šachové strategie. Dnes si představíme muže, který stál na opačné straně spektra šachové hry, tedy neuznával příliš poziční hru a tvořil v romantickém duchu. Proč studujeme hráče, který do šachové strategie prakticky ničím novým nepřispěl v sérii článků věnované právě šachové strategii? Myslím si totiž, že romantický, tedy taktický styl, jednoduše šachová taktika, je pevnou součástí moderní šachové strategie. Moderní hra kombinuje silné plánování s neustálým sledováním taktických možností. Jinými slovy, ovládat útočnou hru je pro moderní hráče stejně důležité jako hluboká strategie. A od koho jiného se učit útočné hře než právě od Adolfa Anderssena a Paula Morphyho, kterého si probereme příště?

Nejprve několik základních informací o tomto významném německém mistrovi. Adolf Anderssen se narodil 6. července 1818 ve Vratislavi v dnešním Polsku. Tehdy se jeho rodné město ale jmenovalo Breslau a leželo v Pruském království, které bylo součástí Německého spolku (německy Deutscher Bund), volné konfederace německých států. Proto se uvádí, že Anderssen byl německý mistr. Breslau bylo německým městem až do roku 1945, po skončení 2. světové války. Ve městě v době Anderssenova narození většina obyvatel mluvila německy, ale žila zde i polská a židovská menšina. Anderssen sám byl německy mluvící Prus (jeho rodina měla pravděpodobně dánské kořeny). Byl profesorem matematiky a šachu se věnoval jako amatér. Po vítězství na prvním mezinárodním turnaji v Londýně (1851), který jsme zmínili v minulém díle a jehož organizátorem byl Howard Staunton, byl považován za neoficiálního mistra světa. Prohrál s Paulem Morphym v roce 1858, ale po Morphym odchodu do ústraní zůstal opět nejlepším hráčem a posledním velkým romantikem, ale jeho studium Philidora a zkušenosti s Morphym ukazují, že se dokázal částečně přizpůsobit novým trendům. Byl známý jako skromný a laskavý člověk Až do konce života hrál šachy na vysoké úrovni (např. turnaj ve Vídni 1873). Byl rozhodně jedním z nejvýznamnějších šachistů 19. století. Zemřel 13. března 1879 na infarkt.

Podívejme se nyní v čem se jeho hra lišila od původní Italské romantické školy, později od tzv. Modenské školy, která vládla šachu o století dříve. Starou modenskou školu (18. století) a Anderssenův romantický šach (19. století) spojuje láska k útočnému stylu, ale existují mezi nimi klíčové rozdíly, které odrážejí vývoj šachové teorie za těch 100 let. Hráči, kteří spadali pod tzv. Modenskou školu (např. Ercole del Rio, Lolli, Ponziani ) používali kombinační styl hry, ale s omezenou teorií. Jejich oběti byly často intuitivní, bez přesného propočtu, jejich znalost koncovek byla velmi omezená, protože většina partií tehdy končila ve střední hře. Také tehdy neexistoval téměř žádný vliv poziční hry, hrálo se výhradně útočně. Typické zahájení té doby byla Italská hra. Naproti tomu Anderssen (ale také Morphy či Kieseritzky) používal sice také kombinační styl hry, ale s hlubší analýzou. Jeho přístup k obětem byl systematičtější, s lepším porozuměním následkům. Měl mnohem hlubší znalost koncovek, protože studoval Philidorovy partie a jeho myšlenky a částečně respektoval i poziční principy (zejména po prohrách s Morphym) a v jeho hře se již projevovala i rozmanitější zahájení, krom například královského gambitu se tu a tam objevila v jeho partiích i sicilská obrana. Podívejme se na hlavní rozdíly v konkrétních aspektech hry:

a) Oběti a kombinační hra

• Modenští mistři (např. Giambattista Lolli) obětovali často na základě intuice, bez přesného výpočtu. Často šlo o přímý útok bez hlubšího zdůvodnění.

  Anderssen už počítal varianty hlouběji a oběti měly logiku.

b) Role pěšců a poziční pochopení

• Modenská škola považovala pěšce hlavně za překážku pro útok figur.

  Anderssen (díky studiu Philidora) už chápal, že pěšcová struktura může určovat strategii. Např. v pozdější fázi kariéry (po roce 1860) hrál méně gambitů a více respektoval poziční hru.

c) Obrana a přístup k protihře

• Modenští hráči často ignorovali soupeřovy hrozby, protože hráli čistě útočně.

  Anderssen (zejména po zápasech s Morphym) uměl lépe bránit – např. v partii proti Steinitzovi (1866) ukázal, že dokáže hrát i pozičně.

d) Teoretická příprava

• Modenská škola měla omezenou teorii, spoléhala na několik osvědčených gambitů.

  Anderssen už studoval více zahájení (např. královský gambit, sicilskou, i francouzskou obranu).

Pohledy Adolfa Andersena na jiné hráče

Anderssen a Howard Staunton: Konflikt stylů a názorů

Adolf Andersen byl o 8 let mladší než Howard Staunton, o kterém jsme si vyprávěli minule a jak jsme si řekli, Howard Staunton byl hlavním představitelem pozičního šachu před Steinitzem. Anderssen neuznával Stauntonovu poziční opatrnost – sám dával přednost krásným kombinacím před pomalým manévrováním. Staunton byl takovým jeho protikladem – zastánce opatrného stylu, který Anderssen nepřijímal. Nicméně po Stauntonově smrti (1874) Anderssen uznal, že poziční hra má své místo, ale sám zůstal věrný romantickému stylu. Naopak Staunton Anderssena respektoval, ale kritizoval jeho "příliš riskantní" styl. Je tu ještě jeden zásadní rozdíl mezi oběma muži. Staunton se vyhnul zápasu s Morphym, zatímco Anderssen přijal výzvu – to zvýšilo Anderssenovu reputaci.

Anderssen a Louis-Charles Mahé de La Bourdonnais: Obdiv k útočnému stylu

Anderssen považoval La Bourdonnaise za jednoho ze svých vzorů – oba měli dynamický, obětní styl. La Bourdonnaisova hra byla založena na rychlých útocích v otevřených pozicích, na obětech materiálu za iniciativu (podobně jako u Anderssena). Anderssen studoval jeho partie, zejména jeho slavné zápasy s MacDonnellem, které byly plné ostrých taktických střetů. Na rozdíl od La Bourdonnaise však Anderssen lépe ovládal obranu – La Bourdonnais často riskoval až příliš. Byl to hráč podobného ducha, ale méně disciplinovaný. 

Anderssen a François-André Danican Philidor: Studium pozičních principů

Philidor byl průkopníkem pozičního šachu (jeho kniha "L’Analyse du Jeu des Échecs" z roku 1749 byla revoluční). Anderssen Philidora studoval, ale nehrál v jeho stylu. Oceňoval jeho myšlenky o důležitosti pěšcové struktury ("Pěšci jsou duší hry") a aktivní roli figur v obraně. Philidor preferoval strategické manévrování, ale Anderssen přímý útok. Philidorovy partie byly klidnější, Anderssenovy explozivní. Anderssen však využíval některé Philidorovy myšlenky v obraně, např. v pozdější fázi kariéry, kdy se musel přizpůsobit modernějšímu pozičnímu stylu. Anderssen nenavazoval přímo na Philidorovu poziční pěšcovou teorii. Philidor hlásal kontrolu centra a poziční trpělivost – což Anderssen spíše ignoroval ve prospěch taktických možností. Na rozdíl od Philidora a později Stauntona nebo Steinitze Anderssen obětoval pěšce běžně pro otevření linií a diagonál. Jinými slovy: spíše než na Philidora, navazoval na tradici italské školy (Greco, Modenští mistři). I když tento strategický génius jeho pozdější hru přecijenom částečně ovlivnil.

Anderssen a Paul Morphy: Přátelství, rivalita a respekt

Zápas roku 1858: Morphy vs. Anderssen

• Morphy přijel do Evropy v roce 1858 jako nekorunovaný šachový král Ameriky a vyzval Anderssena, který byl považován za nejsilnějšího hráče po jeho vítězství v Londýně (1851). Anderssen zpočátku váhal, protože měl málo času (stále učil matematiku) a nebyl zvyklý na hru s časovou kontrolou. Nakonec přijal. Výsledek zápasu: Morphy vyhrál 7:2 (s 2 remízami), což bylo šokující, protože Anderssen byl favoritem. Přesto se Anderssen stal jediným hráčem, který proti Morphymu vyhrál dvě partie v oficiálním zápase (ostatní hráči jako Löwenthal či Harrwitz prohráli drtivě).

Anderssenův pohled na Morphyho

• Paul Morphy byl Anderssenův největší rival, jehož hru obdivoval. Obdivoval jeho rychlost a intuici – Morphy hrál bez přípravy, zatímco Anderssen studoval zahájení. Anderssen řekl: "Morphy je největší šachový génius, jakého jsem kdy poznal." Uznával, že Morphyho hra byla systematičtější než jeho vlastní – Morphy kombinoval útok s poziční hrou, zatímco Anderssen preferoval čistě taktické bitvy. Po Morphyo odchodu do ústraní (1860) byl Anderssen opět považován za nejlepšího hráče světa, ale sám tvrdil, že "Morphy byl lepší".

Šachový styl Adolfa Anderssena

Proslul vysoce útočným a kombinačním stylem s mnoha oběťmi – typický představitel romantické školy. Důraz na rychlý vývin, otevření centra, oběti materiálu pro iniciativu. Silná schopnost kombinatorického vidění, zejména v otevřených pozicích Často obětoval i velký materiál (věže, dámy), pokud získal útočnou šanci. Jeho partie jsou považovány za umělecká díla, plná dramatických útoků zejména slavná Nesmrtelná a Věčně zelená partie, které si ukážeme na konci našeho povídání o Adolfu Anderssenovi. 

I po nástupu poziční školy (Steinitz) zůstal věrný taktickému stylu.

Revoluční myšlenky a přínos

Anderssen nebyl teoretik v moderním slova smyslu (jako Staunton nebo Steinitz), ale jeho přínos spočíval v popularizaci a uměleckém ztvárnění obětí. Oběti věží a dam ve stylu 1.e4 e5 s rychlou rošádou, obětí na f7, atd. Jeho partie inspirovaly generace hráčů ke kreativitě a odvaze. Anderssen svými partiemi ukázal, že šachy nejsou jen boj o výhody, ale také umění. Do jisté míry kodifikoval „romantický styl“ šachu.

Vliv na ostatní hráče

Paul Morphy

Morphy Anderssena porazil v zápase 1858 (7:2), ale Anderssen byl Morphyho obdivovatel. Morphy převzal Anderssenovu útočnou dynamiku, ale doplnil ji přesnější poziční přípravou. Dá se říct, že Morphy „vylepšil“ romantický styl o disciplínu a efektivitu.

Wilhelm Steinitz

Steinitz byl opakem Anderssena – poziční, metodický, oponent bezhlavého útočení. Přesto si Steinitz vážil Anderssenových dovedností, i když tvrdil, že jeho styl není univerzálně správný.

Johannes Zukertort

Přímý žák Anderssenova stylu – v jeho hrách vidíme podobné obětní kombinace a dynamiku. V zápase se Steinitzem (1886) však Zukertort stylově prohrál, což potvrdilo vítězství poziční školy.

Vliv na moderní šachy

Adolf Anderssen v podstatě velmi ovlivnil vznik moderní taktiky. Stal se vzorem pro další generace hráčů (včetně Wilhelma Steinitze). Jeho hra inspirovala útočné šachové školy. Pomohl profesionalizovat šach – jeho zápasy s Morphym a dalšími byly sledovány po celém světě.

Přínos mimo šachovnici

Adolf Anderssen byl učitel, redaktor, autor učebnice Lehrbuch des Schachspiels (Učebnice šachové hry)

Podívejme se nyní na dvě jeho nejznámější partie: 

Nesmrtelná partie

Cituji Wikipedii: "Nesmrtelná partie je označení pro šachovou partii Anderssen–Kieseritzky, sehranou 21. června 1851 v Londýně. Přezdívku si vysloužila, neboť obsahuje takovou ukázku krásy a mistrovství, že je považována za nezapomenutelný klenot šachové historie. Průběh partie je romantický, bílý obětoval skoro všechen materiál, než dal soupeři mat.

Obecný popis partie

Adolf Anderssen byl jedním z nejlepších hráčů své doby a představitel romantického stylu. Po vítězství v londýnském turnaji roku 1851 jej mnoho lidí označovalo jako mistra světa. Lionel Kieseritzky žil většinu svého života ve Francii, kde dával hodiny šachu a hrál v pařížském Café de la Régence za pět franků na hodinu. Kieseritzky byl známý svou schopností porazit slabší hráče, přestože jim poskytl handicap – například hrál bez dámy.

Nesmrtelná partie, kterou tito významní šachisté sehráli v londýnské restauraci Simpson's Grand Divan Tavern, byla neformální partií odehranou o přestávce šachového turnaje. Na Kieseritzkyho hra jeho protihráče velmi zapůsobila, a po skončení partie odeslal tahy Pařížskému šachovému klubu. Francouzský šachový časopis La Regence partii otiskl v červenci 1851. Přezdívku „Nesmrtelná partie“ jako první použil roku 1855 Rakušan Ernst Falkbeer.

Nesmrtelná partie byla od té doby často připomínána. Francesco Ansidei na ni v roce 1865 sepsal oslavnou báseň. V italském městě Marostica ji od 2. září 1923 každoročně přehrávají živí hráči převlečení za šachové figury. Pozice po 20. tahu je zobrazena na surinamské poštovní známce z roku 1984. Závěrečná část partie inspirovala šachovou partii ve vědeckofantastickém filmu Blade Runner z roku 1982. Je také základem detektivního románu stejného jména od Marka Cogginse.

Tato hra je oceňována jako skvělá ukázka romantického šachového stylu, jak se hrál v 19. století, kdy byl za účinný prostředek k vítězství považován rychlý vývin a útok, provázený mnoha gambity a protigambity (jejichž nepřijetí by bylo považováno za poněkud negentlemanské), a kdy se na získávání materiální převahy shlíželo s opovržením. Tyto partie, se svými rychlými útoky a protiútoky, dokáží zaujmout, i když některé z tahů nejsou podle dnešních měřítek považovány za nejlepší.

Anderssen v partii zvítězil, přestože obětoval v 11. tahu střelce, v 18. tahu obě věže a ve 22. tahu dámu. Obětováním obou věží ukázal, že dvě aktivní figury mají cenu tuctu figur spících za obranou."

Pro lepší přehlednost jsem komentáře oddělil barevně. Zelené komentáře - Wikipedie, černé jsou mé vlastní.

Anderssen,Adolf - Kieseritzky,Lionel Adalbert BF 

London, 21.06.1851

1.e4 e5 2.f4  Královský gambit: Anderssen nabízí svého pěšce výměnou za rychlejší vývin. Ačkoliv v 19. století bylo tohle zahájení běžné, dnes se objevuje méně, protože černý je často schopen získat dobrou protihru.

2...exf4 Kieseritzky královský gambit přijímá.

3.Sc4 Známé již přinejmenším v 16. století, například se dochovala partie Polerio - Busnardo, 1590.

3...Dh4+  Černého tah přinutí bílého pohnout králem a bílý nebude schopen provést rošádu. Tento tah však také vystavuje nebezpečí černou dámu, takže černý bude ztrácet čas její ochranou.

4.Kf1 b5? Bryanův protigambit, pojmenovaný po Thomasi Jeffersonovi Bryanovi. Jeho cílem je odlákat bílého střelce z aktivního postavení. Většina dnešních hráčů ho nepoužívá.

Tohle je hodně pochybný gambit, upřímně řečeno, jde přímo o chybu, která černému bere určitou výhodu za ne příliš dokonale korektní variantu královského gambitu, kterou bílý zvolil. Určitě mnohem lepší bylo 4...d6!, např. 5.Jc3 Jf6 6.Jf3 Dh6 7.d4 Se7 s lepšími vyhlídkami černého. Nebo i 4...Jf6! 5.Jf3 Dh6 6.d4 d6 7.Jc3 se stejnou pozicí.

Ve výše zmíněné prastaré partii z roku 1590 se hrálo 4...g5? 5.Jf3 Dh5 6.d4 d6 7.h4 g4?? 8.Jg5 Jh6?? 9.Sxf4? (9.Jc3!+-) 9...f6? 10.Je6 Sxe6 11.Sxe6 1:0

5.Sxb5! Materiál se protiobětí vyrovnal a i vyhlídky obou stran jsou tak v rovnováze. 

5...Jf6 To rozhodně není špatný tah, ale není ani nejpřesnější. Tím bylo 5...c6!= 

Slabé by naopak bylo 5...Sc5?, protože po 6.d4 Sb6 7.Jf3 Dh6 8.Jc3 má bílý jasnou výhodu.

6.Jf3 Běžný tah, který má napomoci vývinu. Jezdec nyní napadá černou dámu, čímž černého nutí s ní ustoupit.

Bílý stojí mírně lépe. 

6...Dh6! Kryje pěšce. Richard Réti považoval za lepší 6. … Dh5. 

Kieseritzkého ústup dámo na h6 je určitě lepší než Rétim navržené 6....Dh5?!, protože na to by přišlo 7.Jc3 Sb7 8.De2 g5 9.d4+/= Bílý má již citelnou převahu, byť se zatím stále ještě jedná jen o malou výhodu.

7.d3? Preventivně kryje pěšce e4. Za lepší tah se považuje 7. Jc3 s plánem d4 s obsazením středu. Na konci 20. století v roce 1993 v Londýně použil tento tah v nezávazné tematicky laděné partii rapid šachu Short proti Kasparovovi a zvítězil."

Příliš pasivní postup vzhledem k tomu, že bílý hraje královský gambit, lepší bylo 7.d4! Sb7 8.Jc3 Sb7=

7...Jh5? Černý hrozí pokračováním Jg3+ získat kvalitu a zároveň si chrání pěšce na f4. Dostává tím ale jezdce do nevýhodné pozice na okraji šachovnice.

Hrozí 8...Jg3+, ale jde o hrubé porušení zásady rychlého vývinu a na kraji šachovnice bude jezdec stát opravdu nevhodně. Jednoduše nejsilnější postup by byl 7...Sc5! a po 8.Jc3 je hra vyrovnaná. Další dobrou možností by bylo 7...c6!? 8.Sa4!? (8.Sc4 Sc5=) 8...Sc5=

8.Jh4? Dosti riskantní výpad a začátek komplikované hry. Bílý mohl odrazit hrozbu poklidnými tahy 8. De1 nebo 8. Vg1 a jeho pozice by byla perspektivnější.

Řeší soupeřovu hrozbu příliš komplikovaně a nebojme se to říci, špatně. Sice by rád umístil svého jezdce na pěkné, aktivní pole f5, ale umožňuje černému se zkonsolidovat. Jednoduše stačilo 8.Vg1! c6 9.Sa4 Sc5 10.Jc3 d6 11.d4 Sb6 12.Je2! s lepší hrou bílého.

8...Dg5 9.Jf5 c6? Napadá střelce. Mnohem lepší bylo ale napadnout jezdce tahem 9. … g6! a po 10. h4 Df6 11. Jc3 by vznikla pozice s nejasnou hrou.

Černý své šance nevyužívá. Silné bylo 9...g6! a po 10.h4! Df6 11.Jc3 Sb7 a již stojí lépe on.

10.g4?? Napadá černého jezdce a přidává na komplikacích. Místo toho mohl ale bílý ustoupit 10. Sa4 s lepší pozicí bílého.

 Hrubá chyba, které naštěstí černý naplno nevyužije. Správné nyní bylo 10.Sa4!, například 10...g6 11.Jg3 Jg7 12. Je2 s přibližně stejnými vyhlídkami. Pozice je dost nejasná.

10...Jf6? Zajímavou možností zde bylo 10. … g6 s nejasnými důsledky.

Tímto tahem sice Kieseritzky Anderssena trestá za jeho hodně slabý tah g4 tím, že získává okamžitě lepší pozici, ale mohl jej potrestat mnohem silnějším tahem se ziskem opravdu citelné výhody a to: 10...g6! Pozice skutečně vypadá velmi nejasně, jak píše Wikipedie, ale analýzy ukazují, že tento tah vede k výhodné koncovce černého: 

a) 11.Vg1 11...gxf5 12.gxh5 Dh4 13.Df3 cxb5 14.Sxf4 Se7 15.Jc3 Sb7 16.Jxb5 fxe4 17.Jc7+ Kd8 18.dxe4 Df6 19.Vd1 Ja6 20.Jd5 Sxd5 21.exd5 d6 22.Ve1 Kd7 s výhodou do koncovky.

b) 11.gxh5 gxf5 12.Vg1 Dh4 13.Df3 cxb5 14.Sxf4 Sb7 15.Sg5 Dxh2 16.Jc3 Jc6 17.Sf4 Jd4 18.De3 Jxc2 19.Df3 Dh4 20.Sg5 fxe4 21.dxe4 Dh2 22.Jd5 Sxd5 23.exd5 Se7 24.d6 Vc8 25.Sf4 Dh4 26.Vg4 Jd4 27.De3 Dh1+ 28.Vg1 Df3+ 29.Dxf3 Jxf3 30.Vg3 Vc5 31.Vxf3 Vxh5 opět s výhodou černého v koncovce.

c) Slabší je 11.h4? Df6 12.gxh5 cxb5 13.Jc3! gxf5 14.Jd5 Dc6–+

Jinak opravdu slabé je vzetí 10...cxb5??, např.  11.gxh5 g6 12.Vg1 Df6 13.Jc3 gxf5 14.Sxf4 s vyrovnanými vyhlídkami.

11.Vg1!  Pointa a výhodná oběť figury. Pokud černý přijme, jeho dáma se ocitne mimo hlavní děj, čímž bílý získá náskok ve vývinu.

Oběť střelce, kterou černý neměl přijmout.

11...cxb5?? Velmistr Robert Hübner se domnívá, že tohle byla kritická chyba černého. Černý sice získal materiál, ale ztratil ve vývinu, a to v okamžiku, kdy bílého dobře vyvinuté figury jsou schopny rychle zahájit útok. Hübner místo toho doporučuje 11. … h5!. Po dalším 12. h4 Dg6 13. g5 Jg4 by měl černý obranyschopnou pozici.

Prohrávající chyba! Klíčové totiž bylo zahrát 11...h5! a černý si udrží lepší hru, například 12.h4 Dg6 13.Sa4! hxg4 14.Sxf4 d5 15.De1 dxe4 16.dxe4 Jh5 17.Se3 Sxf5 18.exf5 Dxf5+ 19.Df2 Dxf2+ 20.Sxf2 f5 a černý stojí do koncovky lépe.

12.h4!  Nyní bílý získává silnou iniciativu.

12...Dg6 

13.h5! Dg5 14.Df3! Černý nyní čelí dvěma hrozbám:

• Sxf4, což by dostalo do pasti černou dámu (která nemá kam jít);
• e5, čímž by byl napaden černý jezdec na f6 a zároveň nechráněná černá věž na a8 by byla vystavena útoku bílé dámy.

Hrozí chycení dámy po 15.Sxf4 i velmi silné 15.e5 s napadením jezdce i věže zároveň. Pozici černého již nelze ubránit.

14...Jg8? Hrozby jsou pokryty, ale ztráta černého ve vývinu se dále prohlubuje – jediná černá figura, která nyní není na své počáteční pozici, je dáma. Ta však rovněž bude zahnána na útěk, takže bílý získá kontrolu nad významnou částí šachovnice.

Tímto tahem sice černý pokryl obě hrozby současně, ale náskok bílého ve vývynu figur je zcela gigantický. Další možností jak se vypořádat s oběmi hrozbami je 14...d5??, což ale ve výsledku pozici černého výrazně ještě zhorší:  15.Sxf4 Jxg4! 16.Vxg4!+– (Ne ale 16.Sxg5?? pro 16...Jh2+ 17.Kg2 Jxf3 18.Kxf3 f6 19.Sf4 g5=). Jedině správný tah, byť ve své podstatě nic neřešící, je 14...Sb7! 15.Sxf4 Jxg4! 16.Sxg5 Jh2+ 17.Kg2 Jxf3 18.Kxf3 f6 19.h6! g6! (19...fxg5?! 20.hxg7 Sxg7 21.Jxg7++-) 20.Sxf6 Vg8+-

15.Sxf4 Df6 Černý se měl raději vrátit dámou do základního postavení 15. … Dd8 čímž by ji nevystavoval dalším útokům. I tak by byla jeho pozice již obtížná, náskok bílého ve vývinu je obrovský.

Na rozdíl od Wikipedie si nemyslím, že tah 15....Dd8? by byl lepší. Po 16.Jc3 d6 17.Jxb5 Jc6 18.Jbxd6+ Sxd6 19.Jxd6+ Kf8 20.e5 je převaha bílého drtivá.

16.Jc3 Sc5?? Napadá bílou věž. I po lepším tahu 16. … Dc6 by bílý tahem 17. Dg3 získal rozhodující převahu.

 Nejlepším pokusem o obranu bylo skutečně 16...Dc6!, ale mnohem silnějším postupem než 17.Dg3, který doporučuje Wikipedie, by pak za bílého bylo 17.a4!+-

17.Jd5? Bílý odpovídá na útok protiútokem. Hrozí hrát Jc7+, což by znamenalo vidličku králi a věži. Podle Richarda Rétiho bylo mnohem lepší hrát 17. d4 a po ústupu střelce 18. Jd5 s rychlou výhrou.

Po správném 17.d4! Sf8! hraje bílý 18.Se5!+- Pokud černý ustoupí v 17. tahu střelcem jinam, pak přesně jak doporučuje Réti, bílý hraje 18.Jd5!+-

17...Dxb2 Černý získává pěšce a hrozí, že vezme věž na a1 a současně by dal bílému králi šach.

18.Sd6?? Bílý nabízí oběť obou svých věží. Objektivně vzato tento tah byl chybou a například komerční verze šachového počítače Junior doporučuje 18. Jc7+ následováno tahem Ve1 s rozhodující převahou. Garri Kasparov však namítl, že světový šach by ztratil jeden za svých „korunních klenotů“, kdyby hra pokračovala takovýmto nezáživným způsobem. Tah Sd6 je neobvyklý právě proto, že bílý je ochoten obětovat tolik materiálu.

Chápu, že bílý již připravoval svou geniální kombinaci, která se zapíše do dějin, ale reálně tímto tahem ztrácí jeho útok dost na síle. Ve skutečnosti bylo mnohem silnější jednoduché 18.Ve1!, například 18...Jc6 (18...Sxg1?? vede k matu: 19.Jd6+ Kf8 20.Se5! (Krom vzetí dámy hrozí hlavně mat naf7) 20...Jh6 21.Sxb2 Vg8 22.g5 Sh2 23.gxh6 Sxd6 24.hxg7+ Vxg7 25.Sxg7+ Kxg7 26.Df6+ Kg8 27.h6 Sf8 28.Je7+ Sxe7 29.Dg7 mat.) 19.Vg2 ( se silnou hrozbou 20.Sd6) 19...Da3 20.Vf2 Jd8 21.h6! g6 22.Jc7+ Kf8 23.Se5 gxf5 24.Sg7+ Ke7 25.exf5+ Je6 26.fxe6 Kd8 27.Jxb5 s jednoduše vyhranou pozicí.

18...Sxg1? Od tohoto tahu se odvíjí konečná porážka černého. Wilhelm Steinitz v roce 1879 navrhl, že lepším tahem by bylo 18. … Dxa1+; další tahy by pravděpodobně následovaly takto: 19. Ke2 Db2! 20. Kd2 Sxg1 21. e5! a výsledek by zůstal otevřený.

V publikaci The Mammoth Book of the World’s Greatest Chess Games jsou 18. tah černého až 20. tah černého uvedeny odlišně: Dxa1+ 19. Ke2 Sxg1 20. e5 Ja6 21. Jxg7+ Kd8 22. Df6+!! Jxf6 Se7# 1-0. Většina zdrojů jako například knihy Jamese Eadea a Chesslive Online Database uvádí tahy prezentované zde. Všimněte si, že se jedná o změnu sledu tahů, ovšem pozice na konci 20. tahu je stejná.

Správné, leč nedostačující, bylo 18...Dxa1+! 19.Ke2 Db2! 20.Kd2!! Sxg1 21.e5! Sb7 22.Jxg7+ Kd8 23.Dxf7 Se3+ (Jediný tah!) 24.Jxe3 s rozhodujícím útokem.

19.e5! Je obětována i další bílá věž. Co je však důležitější, tento tah zabrání černé dámě, aby si pokryla černého pěšce na g7 – ve skutečnosti se černá dáma nebude ani schopna vrátit, aby aspoň pomohla chránit krále. Je připraven potenciální nebezpečný útok 20. Jxg7+ Kd8 21. Sc7#.

Fajn, jde o velmi efektní a silný tah, ale nikoliv nejsilnější, ještě podstatně větší drtivý dopad by na černou pozici měla vložka 19.h6!! gxh6 (Jen přehození tahů je 19...Dxa1+ 21.Ke2 gxh6 21.e5) a teprve nyní 20.e5! Dxa1+ 21.Ke2 Sa6 22.Jc7+ Kd8 23.Jxa6+- atd.

19...Dxa1+ 

20.Ke2! V tomto bodě se černého útok vyčerpal; černý má dámu a střelce na poslední řadě, ale nemůže účinně zahájit okamžitý útok proti bílému, zatímco bílý se může vrhnout vpřed. Podle Billa Walla, Kieseritzky v tomto okamžiku vzdal. Dle Hübnera se v článku Friedricha Amelunga v časopise Baltische Schachblaetter, 1893, uvádí, že Kieseritzky pravděpodobně hrál 20. … Ja6, ale Anderssen potom oznámil tahy vedoucí k matu. V každém případě se předpokládá, že několik posledních tahů se už ve skutečnosti na šachovnici neodehrálo.

20...Ja6?? Tento tah má pravděpodobně pokrýt možnost 21. Jc7+, ale bílý má k dispozici jiný útok. 20. … Sa6 by bylo lepším pokusem, Čigorin ale dokázal, že i zde by již byl černý ztracen.

Nyní již bílý matí. Nutné bylo 20...Sa6! s možným pokračováním: 21.Jc7+! Kd8 22.Jxa6 Dc3! 23.Sc7+Dxc7! 24.Jxc7 Jc6 25.Jxa8+-

21.Jxg7+ Kd8 

X

22.Df6+! Ke všem předchozím obětem střelce a obou věží přibyla oběť dámy. Černý ji nemůže nevzít.

22...Jxf6 23.Se7#  Nakonec, co se týká materiálu, černý znatelně vede: získal dámu a dvě věže a disponuje oběma svými střelci, přičemž má pouze o jednoho pěšce méně než bílý. Materiál mu však nepomohl. Bílý byl schopen použít zbývající figury – dva jezdce a střelce – a dosáhl matu.

Pro lepší přehlednost jsem komentáře opět oddělil barevně i v druhé ukázce. Zelené komentáře - Wikipedie, fialové Garryho Kasparova a černé jsou mé vlastní.

Nevadnoucí partie

Wikipedie: Nevadnoucí partie („evergreen game“) je šachová partie považovaná za nezapomenutelný klenot šachové historie. Byla sehrána mezi Adolfem Anderssenem a Jeanem Dufresnem, populárním autorem šachových publikací, v Berlíně roku 1852 a byla neformálním střetnutím. První mistr světa Wilhelm Steinitz ji později označil jako „Anderssenův věčně zelený vavřínový věnec“. Jiné zdroje uvádějí, že ji nazval „Nevadnoucí květ ve vavřínovém věnci“.

Anderssen,Adolf - Dufresne,Jean 

Berlin, 1852

Dnes se podíváme na partii, která okouzlila své současníky a do historie se zapsala jako „nesmrtelná“. Dufresne byl německý student práv a novinář, jehož „Malá učebnice šachu“ provázela celé generace šachistů. 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Sc5 4.b4 Evansův gambit – zahájení, které bylo populární v 19. století a dnes je k vidění jen vzácně. Bílý obětuje materiál, aby získal náskok ve vývinu.  

Evansův gambit - nejstarší partií, kterou jsem na toto zahájení ve své databázi dohledal je Evans - McDonnell, 1929

4...Sxb4 5.c3 Sa5 6.d4 exd4 7.0–0 d3?

 Tento tah se nepovažuje za nejlepší odpověď. Za ni se považuje 7..Jge7 s myšlenkou protiúderu v centru tahem d5.

Jako nejlepší možností se mi jeví 7...Jf6! s rychlou přípravou rochády a také s hrozbami 8...Jxe4 či dxc3. Dále se hra může odvíjet například takto: 8.Sa3 d6 9.e5 Je4! 10.exd6 cxd6 11.De2 d5 12.Jxd4 Jxd4 13.cxd4 f5 14.Sb3 Kf7 15.Db5 Kg6 s nejasnou hrou.

8.Db3!  Anderssen okamžitě napadá pěšce na f7.

8...Df6 Na 8..De7 mohl bílý podle Čigorina odpovědět 9.Sa3 d6 10.Ve1 s hrozbou e5.

9.e5! Aktivní tah. Na tomto místě později zkoušel Anderssen i 9.Ve1 a k dobré hře bílého vede též 9.Jbd2.

9...Dg6 Černý nemohl brát bílého pěšce na e5. V případě tahu 9. … Jxe5 by následovalo 10. Ve1 d6 11. Da4+ s vidličkami králi a střelci, což povede k zisku figury.

10.Ve1?! 

Možné zde bylo i okamžité 10.Sa3

Přesnější určitě bylo 10.Vd1! Jge7 11.Sxd3 Dh5 12.Jbd2 0–0 13.Sa3 Sb6 14.Jc4 s vyrovnanou hrou.

10...Jge7! V později hrané partii stejných hráčů v Berlíně 1858 se pokusil hru zlepšit Dufresne tahem 10..Sb6?! ale po 11.Dd1! získal Anderssen výhodu.

11.Sa3? Na tomto místě bylo lepší 11.Dd1 s aktivní pozicí bílého.

Bílý se snaží o co nejvíce aktivní postavení svých figur, tento tah je ale pozičně nepodložený. Správné bylo 11.Dd1! d2! 12.Jbxd2 d5 13.exd6 cxd6 se stále ještě vyrovnanou hrou.

11...b5? Černý se pokouší získat protihru obětí pěšce, aby dostal do hry věž z dámského křídla a získal při tom tempo. Chybou by bylo i 11..a6 na čež by bílý zahrál 12.Ve3 s převahou. Černý zde ale mohl zahrát 11..0-0! s plánem protiúderu tahem d5, díky čemuž by získal výhodnou pozici.

Tato protioběť pěšce nejenom, že nepřinese černému zamýšlené uvolnění, ale dostane ho přímood nevýhody. Proto dávám dva otazníky. Dnes by snad každý trochu silnější hráč zahrál okamžitě 11...d5!, což černému ¨skutečně otevírá linie a dostává jej to tak okamžitě do lepší pozice.  Bílý v této variantě má za svého obětovaného pěšce sice slušnou kompenzaci, ale ta vede maximálně k jeho zisku zpět s přechodem do výhodnější koncovky pro černého:  12.exd6 cxd6 13.Ve3 0-0 14.Sxd3 Dh6 15.Jbd2 Se6 16.Jc4 Jd5 17.Ve4 Jf4 18.Sc1 g5 19.Sxf4 gxf4 20.Vxe6! Dxe6 21.Jxa5 Jxa5 22.Da4 Jc6 23.Dxf4 f6!=/+

12.Dxb5 Vb8 

13.Da4! Sb6 Černý nemůže provést rošádu, protože tah 14. Sxe7 by vedl ke ztrátě figury, neboť jezdec na c6 nemůže chránit současně jezdce na e7 a střelce na a5.

Nejpřesnějším obranným tahem bylo 13...Sb7!, ale bílý i tak snadno udrží lepší hru po: 14.Ve3 Sb6 15.Sxd3 f5 16.exf6 Dxf6 17.Ve2! atd.

14.Jbd2?

To není příliš dobře promyšlený tah. Výhodu dával bílému postup 14.Dd1! 0–0 15.Sxd3 Dh6 16.Jbd2 atd.

14...Sb7?? Po lepším 14..0-0 15.Je4 by stál bílý lépe.

Nyní již tento tah přichází v nevhodnou chvíli a černý se dostává rovnou do prohrané pozice. Správné bylo 14...0–0! 15.Vad1 d5 16.Sb5 Sh3! 17.Jh4 Dg4 18.Jdf3 Dxa4 19.Sxa4 Se6 20.Vxd3 h6 21.Jd4 Sxd4 22.cxd4 Jb4 23.Vb3 c5! 24.dxc5 a5 25.Sxb4 axb4 26.Veb1 Vfc8 27.Vxb4 Vxb4 28.Vxb4 Vxc5 s vyrovnanou koncovkou.

15.Je4! Df5?? Lasker na tomto místě doporučil jako nejlepší 15..d2! 16.Jexd2 0-0 s výhodou bílého.

Po tomto tahu bude pozice bílého vyhraná již snadno. Černý měl hrát 15...d2! 16.Jexd2 Jd8! (Po Laskerem doporučeném 16...0-0? přijde 17.Je4! a bílý má rozhodující převahu. ) 17.Je4! Sxe4 18.Vxe4 Dc6 19.Dc2! Sc5 20.Sxc5 Dxc5 21.Sb3! Je6 22.Vd1+–

16.Sxd3

Hrozí Jf6+!

16...Dh5 

y

Bílý má obrovskou výhodu, nastal čas na útok. Věrný svému romantickému stylu a v souladu se vkusem publika hrál Anderssen 17.Jf6+?? Po jednodušším 17. Jg3 Dh6 18. Sc1 De6 19. Sc4 Jd5 20.Jg5 by pozice černého byla beznadějná. Anderssen se však raději rozhodl pro gigantickou kombinaci.

?!! Dva vykřičníky, protože tímto tahem byla zahájena jedna z nejskvělejších kombinací v celé historii šachu. Ale objektivně vzato, snaha o krásu může způsobit zbytečné komplikace. Prozaické 17.Jg3 Dh6 18.Sc1 De6 19.Sc4 Jd5 (19...Dg6 20.Jh4 Dg4 21.Sxf7+) 20.Jg5 Dg4 21.Ve4 by bez dalších potíží zakončil partii. Ale tím by dnes šachu chyběl korunní klenot.

Bílý zahajuje neskutečnou kombinaci, ale objektivně je tento tah hrubou chybou, protože z lehce vyhrané pozice se rázem dostává pouze do nejasné pozice, kterou analýza vyjasňuje tím, že hra vyústí ve vyrovnanou pozici. Naštěstí černý není příliš brilantní obránce a tak vznikla tato legendární partie s tak nádhernou kombinací, která se jen tak nevidí.

Objektivně nejsilnější postup byl: 17.Jg3! Dh6 18.Jf5! Jxf5 19.Sxf5 Vd8 20.Vad1+-

17...gxf6 18.exf6 18...Vg8! Na první pohled nabízí otevřená g-linie černého vynikající příležitosti k protiútoku. Ale Anderssenovy výpočty přesahovaly obavy běžných lidí. 

19.Vad1 Překvapivý tah. Lasker na tomto místě doporučil 19.Se4! a teprve upřesňující rozbory dalším mistrů prokázaly, že by si tímto tahem bílý udržel převahu, když by hrál přesně. Pozice totiž obsahuje řadu nečekaných kombinačních motivů. 19..Dh3! 20.g3 Vxg3 21.hxg3 Dxg3+ 22.Kh1 Sxf2 (Lasker) 23.Sxe7! Dh3+ 24.Jh2 Sxe1 25.Vxe1 Dh4 26.Dd1 Jxe7 27.Sxb7 Dxf6 s převahou bílého (G.Fridštejn).

Ušetřím vás nesčetných analýz generací šachistů. Po nekonečných debatách se shodli, že Anderssenův tah byl lepší než alternativa 19.Se4. Poté by byl nejlepším tahem 19...Vg4! Bílý by musel překonat několik obtížných problémů, ale podle mého názoru by v následujících divokých komplikacích jednoznačně získal převahu.

Po tomto tahu mohl černý v podstatě vynutit věčný šach, jak ukazují moje analýzy. Ale i Laskerem doporučené 19.Se4!? vede jen k rovné hře, jak ukazuje tato analýza: 19...Dh3! (19...Vg4?? 20.Dd1!! Dh3 (20...-- Hrozí 21.Sxe7 Jxe7 22.Sxb7 a nejde 22...Vxb7?? 23.Vxe7+ Kf8 24.Ve8+ Kxe8 25.De2+ s matem.) 21.g3 Vxe4! 22.Vxe4 d6 23.Sxd6! cxd6 24.Dxd6 Dd7 25.Df4! Sc7 26.Dg5+–) 20.g3 Vxg3+! 21.hxg3 Dxg3+ 22.Kh1 Sxf2! 23.Sxe7 Dh3+ 24.Jh2 Sxe1 25.Vxe1 Dh4 26.Dd1 Jxe7 27.Sxb7 Dxf6 28.Dg4 Kd8=

19...Dxf3?? 

Černá dáma je zde v bezpečí, protože pěšec na g2 nemůže odkrýt krále a tak ho vystavit šachu od věže na g8 (viz pozice). Přesto se mohl černý zachránit, když by pokračoval nečekaným tahem 19...Dh3! a po 20.Sf1 Df5!, kde díky protihře je jeho pozice udržitelná. Nyní následuje kombinace, která vešla do šachových dějin.

Nyní je bílý král jen krůček od popravy. Ale můžeme Dufresnemu vyčítat, že podcenil magické schopnosti génia? 

Klíčem k remíze je velmi překvapivá vložka 19...Sd4!! 20.cxd4 a teprve nyní 20...Dxf3! 21.Se4 (Nyní již nejde 21.Vxe7+?? Jxe7 22.Dxd7+ Kxd7 protože 23.Sf5+ již není odtažným šachem a tak černý nyní může 23...Jxf5 a v dalším tahu dává mat on.) 21...Vxg2+ 22.Kh1 Vxh2+ 23.Kxh2 Dxf2+ 24.Kh1 Jf5! 25.Sxf5+ Je7+ 26.d5 Df3+ 27.Kh2 Df2+ 28.Kh1 Df3+ a nejde zabránit věčnému šachu.

20.Vxe7+! Jxe7?? Další důkaz toho, že mistrovská díla šachu vyžadují velkorysou spolupráci poraženého. Dnes by profesionální šachista – a samozřejmě i šachový počítač – bez váhání zvolil tah 20...Kd8, aby zabránil blížící se porážce. Po 20...Kd8 ale černý prohraje i tak. 21.Vxd7+! Kc8 (21...Kxd7 22.Sf5+ Ke8 23.Sd7+ Kd8 24.Sxc6 s následujícím matem.) 22.Vd8+! Kxd8 (22...Vxd8  23.gxf3;  22...Jxd8 23.Dd7+!! se stejným motivem.) 23.Se2+ (Méně jasné je 23.Sf5+ Dxd1+ 24.Dxd1+ Jd4 25.g3 Vg5 2.Sh3 Sf3!) 23...Jd4 24.Sxf3 Sxf3 25.g3 Sxd1  26.Dxd1s nudnou, ale vyhranou koncovkou.

Nutné bylo 20...Kd8! a po 21.Vxd7+!! Kc8 22.Vd8+!! Kxd8 23.Sf5++-

21.Dxd7+!! Kxd7 22.Sf5+! Dvojitý šach je vždy nebezpečný, protože král musí vždy uhnout. Zde není jen nebezpečný, ale rozhodující.

22...Ke8 23.Sd7+ Kf8 24.Sxe7#  

Savielly Tartakower prohlásil, že „v šachové literatuře není žádné podobné kombinace“.

Není divu, že šachisté té doby měli vzhledem k takovým velkolepým útočným partiím malou chuť učit se nudná strategická pravidla. Ale stará kombinatorická škola, vedená svým nejvýznamnějším představitelem Anderssenem, byla nakonec odsouzena k zániku. Její zástupci nedokázali dlouho odolávat pokročilejším technikám Paula Morphyho, jehož taktické tahy měly mnohem pevnější poziční základ.

Odkazy na předchozí díly seriálu: 

Díl 0. - teaser - Capablancova noční můra? Jak AI skutečně změnila šachový svět

Díl 1. - 1749 – rok, kdy se zrodila šachová strategie

Díl 2: -  Geniální buřič, který usměrnil romantický šach a přitom se od něj Morphy učil útočit. 

Díl 3: - Strategický vizionář, který připravil cestu Steinitzovi – Poslední romantik, nebo první stratég? Stauntonův rozkročený odkaz.