Šachový Mozart - génius, který předběhl svou dobu

V minulém díle jsme si představili jednu z nejdůležitějších postav šachové taktiky v historii šachu Alexandra Anderssena. Dnes se podíváme na dalšího kouzelníka taktiky. Jeho taktické nadání bylo ještě větší než kterým byl obdarován Anderssen. Paul Morphy je považován za prvního šachového génia a v jistém smyslu i za prvního moderního velmistra. Morphy nebyl ale jenom mistr taktiky, on vlastně ve skutečnosti byl prvním mistrem poziční hry, který neohrnoval nos nad přímočarými útoky. Někteří jej dnes považují za největšího šachistu všech dob. Ačkoliv byl aktivní jen krátce, jeho styl i filozofie hry významně předznamenaly přechod od romantické školy k pozičnímu realismu Steinitze. Narodil se 22. června 1837 v New Orleans, Louisiana do zámožné a šachové rodiny, šachy hrál jeho otec i strýc, který patřil k nejsilnějším hráčům města. Paul byl zázračným dítětem, naučil se šachy v 10 letech tím, že pozoroval při hře své příbuzné a už ve 13 byl nejsilnějším místním hráčem a patřil dokonce mezi nejsilnější hráče spojených států.

Morphy vystudoval práva na University of Louisiana (nyní Tulane University). Díky své fotografické paměti údajně nastudoval celý louisianský občanský zákoník. Kvůli mladému věku však nemohl ihned pracovat jako advokát, což mu umožnilo věnovat se šachu. Porážel tehdy nejsilnější světové hráče, například v roce 1850 zavítal do New Yorku maďarskýšachista Johann Jacob Löwenthal, považovaný za jednoho z nejsilnějších evropských hráčů, Morphy jej i přes své mládí (bylo mu 12 let) překvapivě porazil  2:0 (=1). V roce 1857 se Morphy zúčastnil v New Yorku turnaje 12 nejlepších šachových hráčů Ameriky První americký šachový kongres a zvítězil s drtivou převahou, čímž se stal neoficiálním šachovým šampionem USA. Porazil všechny soupeře, včetně silného hráče Louise Paulsena.

Dále cituji Wikipedii:

„Po svém vítězství v New Yorku toužil Morphy sehrát zápas s HowardemStauntonem, kterého i přes slávu Adolfa Anderssena považoval za nejsilnějšího šachistu světa. Když Staunton odmítl pozvání do USA s tím, že jako neprofesionální hráč nemůže na dlouhou dobu opustit své zaměstnání, odjel Morphy v červnu roku 1858 do Anglie dohodnout střetnutí se Stauntonem osobně. V Anglii šel Morphy od vítězství k  vítězství:

• Morphy – Thomas Wilson Barnes celkově 19:8 (=1)

• Morphy – Henry Edward Bird 10:1 (=1)

• Morphy – Samuel Standige Boden 6:1 (=4)

• Morphy – Eduard Löwe 6:0

• Morphy – Johann Jacob Löwenthal 9:3 (=2)

• Morphy – George Webb Medley 3:2 (=1)

• Morphy – John Owen 5:0 (=2)

Zápas se Stauntonem se Morphymu však vyjednat nepodařilo. Staunton se zápasu vyhýbal a s Morphym sehrál jen dvě konzultační partie, kdy na jedné straně šachovnice zasedli Morphy s Barnesem a na druhé Staunton s Owenem, přičemž Morphy a Barnes obě partie vyhráli.

Zápas se Stauntonem byl v nedohlednu; Staunton se namísto zápasu s Morphym zúčastnil koncem srpna roku 1858 vyřazovacího turnaje při druhém šachovém kongresu Britské šachové asociace v Birminghamu. Morphy sice do Birminghamu přijel, ale účast na turnaji odmítl, aby Staunton nemohl tvrdit, že tento turnaj nahradil jejich společný zápas. V Birminghamu sehrál simultánku naslepo s výsledkem 6:1 (=1) a pak se rozhodl odjet do Paříže.

V Paříži v Café de la Régence se Morphy nejprve střetl s předním německým šachistou Danielem Harrwitzem s výsledkem 5:2 (=1). Harrwitz sice vyhrál první dvě partie, pak však z dalších šesti pět prohrál a zápas vzdal. Protože během zápasu Harrwitz neustále požadoval oddechový čas a odkládal partie, sehrál Morphy v Café de la Régence další simultánku naslepo, tentokrát ještě s lepším výsledkem 6:0 (=2).

Poté následovala další série vítězství:

• Morphy – Jules Arnous de Rivière 5:2 (=1),

• Morphy – Paul Journoud 3:0

• Morphy – Francois Jules Devinck 2:0 (=1)

• Morphy – Pierre Charles Fournier de Saint-Amant 1:0.

Nemoc a smrt

Po vypuknutí občanské války v USA se Morphy rozhodl nezúčastnit se bojů na straně Jihu. Odcestoval na Kubu a později opět do Francie, kde se však již začala projevovat jeho duševní choroba. Od roku 1860 se přestal zúčastňovat významných šachových turnajů. Především nepřijel na turnaj v Londýně v roce 1862, který definitivně navrátil Adolfa Anderssena zpět na první příčku v žebříčku světových šachistů. Po návratu do Ameriky na šachy postupně zcela zanevřel. Přispělo k tomu bezesporu i to, že americká asociace advokátů nepřijala Morphyho za svého člena, protože šachy byly tehdy ještě považovány za zábavu nedůstojnou „seriózního“ člověka. Poslední šachové partie sehrál Morphy v roce 1869 v New Orleansu s Charlesem Amadeem Maurianem (1838–1912), svým nejčastějším soupeřem, s výsledkem 6:2.

Před smrtí trpěl Morphy utkvělými představami, záchvaty melancholie, později i paranoiou. Zemřel ve čtyřiceti sedmi letech (10. července 1884) na mozkovou mrtvici.

Význam v dějinách šachu

Za svůj život sehrál Morphy 227 soutěžních partií a zvítězil v 83 procentech z nich. Morphyho úspěch byl založen na kombinaci skvělého útočného umění a zdravé strategie; intuitivně chápal, jak se má útok správně připravit. Jeho závratná šachová kariéra trvala v podstatě něco málo přes dva roky. Jeho pojetí šachu bylo však na svou dobu převratné a obohatilo šachovou teorii ve všech fázích šachové partie. Morphy měl vynikající techniku hry a překonával své soupeře v koncovkách. Zároveň ale pochopil, že nejdůležitější podmínkou úspěchu v šachové partii je mobilizace sil v zahájení. Nebál se dobře vypočítaných obětí, věděl o významu centra šachovnice a otevřených drah pro figury. Dokázal skvěle útočit, přitom však základním principem jeho stylu nebyl útok na krále, ale poziční, zpravidla nátlaková, ale velmi promyšlená hra.“

Paul Morphy byl o celou jednu generaci mladší než Adolf Anderssen, konkrétně o 19 let a velmi podrobně studoval jeho styl hry. Líbila se mu jeho taktická kouzla, ale sám ač je zvládl ještě dokonaleji, hru stavěl na pevných pozičních základech, kdežto A. A. svou stavěl čistě na taktice a útoku.

Šachový styl Paula Morphyho

Klíčové charakteristiky

• Neuvěřitelně rychlý vývin figur a kontrola centra.

• Vždy usiloval o rychlé otevření hry, aby uplatnil svou kombinatorickou sílu.

• Precizní propojení poziční logiky s taktikou — Morphy téměř nikdy neútočil „bez důvodu“.

• Ovládal princip iniciativy, který formuloval až později Steinitz.

Ve zkratce:

„Morphy byl taktický génius s pozičním porozuměním a předběhl tak svou dobu o celou jednu generaci“

Vztah k Philidorovi

Philidor zdůrazňoval pěšcovou strukturu a obrannou sílu, zatímco Morphy na něj navazoval nepřímo. Chápal význam centra a harmonického vývinu figur — což jsou i Philidorovy motivy, ale šel ještě dál. Nepotřeboval pasivní obranné pozice, místo toho získával iniciativu aktivní hrou. Morphy tedy v podstatě představoval syntézu romantismu a poziční hry.

Revoluční prvky a přínos

Morphy je často nazýván „prvním pozičním hráčem“ moderního šachu. Jeho styl byl revoluční v následujících oblastech:

Zásadní moderní myšlenky:

• Důraz na čas (tempo) – rychlý vývin figur: rychlý vývin je důležitější než materiální výhoda. Morphy intuitivně chápal, že rychlý vývin figur a kontrola centra jsou klíčové v otevřených pozicích. Jeho partie často začínaly 1.e4 e5, a okamžitě se snažil dostat figury do hry a uskutečnit co nejdříve rošádu.

• Kombinační vidění: Morphy měl výjimečný talent pro kombinace a oběti. Jeho nejslavnější partie, tzv. Operní partie (hrána během opery v Paříži proti vévodovi Brunowovi a hraběti Isoardovi), ukazuje oběť dámy a mat v 17 tazích. Tato partie je dodnes považována za vrchol taktické elegance, ukážeme si ji v závěru článku.

• Koordinace figur: Každá figura hraje svou roli v útoku, nic není ponecháno v pasivitě.

• Pochopení pozičních principů pozic: Přestože byl mistrem taktiky, Morphy hrál vyváženě – uměl využít i strategické výhody, jako je prostor, iniciativa a slabá pole. Richard Réti jej označil za „prvního pozičního hráče“, protože chápal souvislosti mezi vývinem, iniciativou a útokem lépe než jeho současníci

• Vyvracení nekorektních gambitů: Morphy často přijímal gambity a dokazoval, že útočník nemá dostatečnou kompenzaci.

• Hra v otevřených pozicích: Morphyho partie byly často krátké a drtivé, protože v otevřených pozicích využíval svůj rychlý vývin a tlak na soupeřova slabá místa

Profesionální přístup:

• Morphy byl prvním, kdo připomínal dnešní profesionální přístup ke hře — důkladná příprava, systematické porážení soupeřů, psychologická dominance.

Vliv na další hráče

Wilhelm Steinitz -W. Steinitz se od Morphyho lišil, ale stavěl na jeho poziční logice a důrazu na iniciativu.

Adolf Anderssen - Anderssen se snažil držet krok, ale Morphy ukázal, že nestačí jen obětovat, nutné je i dobře rozumět pozici

Robert Fischer - Bobby Fischer považoval Morphyho za „nejčistšího génia“ a studoval jeho partie jako základ moderní hry

Garry Kasparov - Ve svých knihách uznal Morphyho za revolučního hráče „srovnatelného s Newtonem ve fyzice“

Porovnání s jinými styly

Hráč	Styl	Kombinační	Poziční	Iniciativa	Tempo
Morphy	Dynamicko-kombinační	★★★★★	★★★★☆	★★★★★	★★★★★
Anderssen	Romantický	★★★★★	★★☆☆☆	★★★★☆	★★★★☆
Staunton	Strategicko-poziční	★★★☆☆	★★★★☆	★★★☆☆	★★☆☆☆
Steinitz	Pozičně vědecký	★★☆☆☆	★★★★★	★★★☆☆	★★☆☆☆

---

Morphy byl v jistém smyslu předobrazem Steinitze, protože dokazoval, že útok musí být podložen pozičně. Zatímco Anderssen nebo La Bourdonnais spoléhali na intuici a odvahu, Morphy přinesl harmonii logiky a krásy.

Morphyho vztahy k současníkům a předchůdcům

• Howard Staunton: Morphy respektoval Stauntona jako teoretika a editora, ale byl zklamán, když Staunton odmítl jeho výzvu k zápasu. Staunton argumentoval pracovními povinnostmi a zdravím, ale Morphy a veřejnost to vnímali jako vyhýbání.

• Adolf Anderssen: Anderssen (autor „Nesmrtelné partie“) byl považován za nejsilnějšího evropského hráče. Morphyho vítězství nad ním potvrdilo jeho globální převahu. Anderssen po prohře řekl: „Morphy je mnohem silnější než já“.

• Louis Paulsen: Paulsen byl Morphyho soupeřem ve finále Prvního amerického šachového kongresu I když Paulsen vyhrál jednu partii, Morphy dominoval a Paulsen jej označil za budoucího světového šampiona.

• Philidorova teorie: Morphy pravděpodobně znal Philidorovu práci (např. „Analýza šachové hry“ a důraz na pěšce), ale jeho styl byl založen více na rychlém vývinu figur než na pěšcových strukturách, což předjímalo modernější pojetí šachu.

Hodnocení Morphyho budoucími šachovými velikány

• Bobby Fischer: Fischer prohlásil, že Morphy „byl možná nejpřesnější hráč všech dob“ a že „mohl najít vítězné možnosti v pozicích, které vypadaly beznadějně“. Obdivoval jeho schopnost hrát jednoduše a efektivně.

• Richard Réti: V knize „Moderní ideje v šachu“ (1929) Réti označil Morphyho za „prvního pozičního hráče“ a zdůraznil, že Morphy chápal důležitost vývinu v otevřených pozicích lépe než kdokoliv jiný v jeho době.

• Emanuel Lasker: Lasker věřil, že Morphy byl génius, který kombinoval intuitivní porozumění s hlubokou logikou. Řekl: „Morphy byl objevitelem krásy v šachu“.

• Sovětská šachová škola: Mikhail Botvinnik a další uznávali Morphyho jako průkopníka, jehož hra ovlivnila moderní strategii, zejména důraz na iniciativu a vývin.

Porovnání herního stylu s Capablancou

Určitě by bylo velmi zajímavé porovnat jeho styl se stylem José Raúla Capablancy, o půl století mladším géniem, kterého si probereme v některém z příštích dílů. Měli totiž některé společné rysy. Oba byli takřka neporazitelní svými současníky a oba hráli stylem, který se zdánlivě jevil jako zcela jednoduchý. Prostě hráli takové ty logické, skoro samozřejmé tahy a porazili všechny. Přesto byly v jejich stylu značné rozdíly.

Společné rysy: Přirozená elegance a intuitivní přesnost

Geniální intuice: Oba hráči měli vrozený cit pro harmonii figur a okamžitě rozeznávali kritické pozice. Capablanca o Morphym prohlásil: „Byl to největší stylista všech dob“. Co myslel slavný Capa slovem stylista, kterým Morphyho označil?

Harmonie figur – Morphyho figury spolupracovaly jako orchestr: každá měla jasnou úlohu a podporovala ostatní. Jeho vývin figur působil přirozeně a nevyhnutelně.

Příklad: V Operní partii všechny Morphyho figury směřovaly k soupeřovu králi s matematickou přesností.

Ekonomie prostředků – Morphy neplýtval tahy ani silami. Jeho výhry často vypadaly jako nejkratší možná demonstrace převahy.

Absence násilných komplikací – Na rozdíl od jiných romantických hráčů (jako Anderssen)

Morphy nevyhledával krvavé kombinace za každou cenu. Jeho hra působila klidně, i když byl uprostřed útoku.

Capablanca to hodnotil slovy:

„Morphy nepotřeboval obětovat, aby ukázal krásu – ta vyvstala z logiky jeho pozic.“

Nadčasová logika – Morphy intuitivně chápal principy, které později formalizovali Steinitz nebo Tarrasch (vývin figur, kontrola centra, otevřené linie). Jeho hra tedy předjímala moderní poziční školu, aniž by se o ni opírala.

Proč to Capablanca ocenil?

Capablanca sám byl známý pro svou „strojovou přesnost“ a obdivoval Morphyho právě pro tu organickou jednoduchost, se kterou dosahoval převahy. Sám o sobě říkal, že jeho vlastní hra je „technická“, ale Morphyho hra byla „umělecká“. Paul Morphy byl prostě stylista přirozené harmonie a vývinu figur

Stylista byl například i Mikhail Tal → stylista kombinací a psychologického risku

nebo i samotný José Raúl Capablanca → stylista technické čistoty a koncovek

V podstatě Capablanca Morphymu neskládal poklonu za počet výher, ale za to, jak jich dosáhl: s lehkostí, jež budila dojem, že šach je prostý a krásný – i když ve skutečnosti ten jeho byl geniálně promyšlený. Morphy byl prostě takovým „šachovým básníkem“ – jeho tahy měly rytmus a smysl pro dokonalost. 

Schopnost rychle potrestat chyby: Morphy i Capablanca nepotřebovali složité výpočty – stačilo, když soupeř pochybil, a okamžitě toho využili s drtivou přesností.

Láska k jednoduchosti: Oba dávali přednost logickým, čistým řešením před násilnými komplikacemi. Capablanca jednou řekl: „Morphy nevyhledával komplikace, ale ani se jim nevyhýbal – to je správný způsob hry“ 

Zásadní rozdíly ve stylu hry

A. Éra a kontext

• Morphy (1837–1884): Hrál v tzv. romantické éře šachu, kde převládaly útočné gambity a otevřené pozice. Jeho hlavní přínos bylo revoluční chápání vývinu figur a rychlé iniciativy 

• Capablanca (1888–1942): Působil v éře po Steinitzovi a Tarraschovi, kdy už byly poziční principy systematizovány. Capablanca je zdokonalil a přidal absolutní technickou brilantnost 

B. Přístup k vývinu figur a iniciativě

• Morphy: Jeho hlavní zásadou bylo co nejrychleji vyvinout figury a rochovat, aby získal iniciativu. Často obětoval materiál za rychlý útok (slavná Operní partie je toho dokladem).

• Capablanca: Preferoval klidnou, technickou hru. Jeho cílem bylo dosáhnout malé, ale trvalé výhody (např. lepší pěšcovou strukturu nebo aktivnější figury) a tu postupně zužitkovat.

C. Koncovky a technika

• Morphy: Byl výborný v koncovkách, ale málokdy je potřeboval, protože většinu partií ukončil ve střední hře. Jeho koncovky byly spíše důrazné a rychlé (např. proti Harrwitzovi) 

• Capablanca: Proslul jako nejlepší koncovkář všech dob. Jeho kniha „Základy šachu“ (Chess Fundamentals) se stala biblí technických pozic. Capablanca často úmyslně zjednodušoval do koncovky, kde měl i minimální výhodu.

D. Poziční porozumění

• Morphy: Chápal principy kontroly centra, otevřených linií a slabých polí intuitivně, dlouho před Steinitzem. Jeho hra byla proaktivní a agresivní.

• Capablanca: Byl mistrem malých výhod – uměl je vytvořit, udržet a proměnit. Jeho styl byl efektivní, ale méně agresivní než Morphyho.

 Capablancův pohled na Morphyho

Capablanca napsal v roce 1927: „Morphy byl nejsilnějším hráčem své doby a prototypem dokonalého stylu. Pokud by se vrátil k životu a hrál s vědomostmi své éry, byl by poražen mnoha současnými mistry. Ale kdyby se přizpůsobil, brzy by byl na úrovni nejlepších.“. Capablanca také zdůraznil, že Morphyho síla nespočívala v kombinacích, ale v poziční převaze a logickém postupu.

Srovnávací tabulka: Morphy vs. Capablanca

Aspekt	Paul Morphy	José Capablanca
Hlavní síla	Rychlý vývin, iniciativa, kombinace v otevřených hrách	Technika, koncovky, minimalizace chyb
Typické zahájení	Otevřené hry (1.e4 e5)	Různé, ale často královský gambit nebo dámský gambit
Přístup k obětem	Časté (za iniciativu nebo mat)	Vzácné (pouze na podkladě přesného výpočtu)
Koncovky	Výborné, ale méně časté	Legendární, často rozhodující
Vliv na éru	Předběhl svou dobu o 20–30 let	Na vrcholu své éry, ale předjal moderní techniku
Slabší stránka	Méně zkušeností s uzavřenými pozicemi	Občasná pasivita nebo nedostatek bojovnosti

Kdo by vyhrál v hypotetickém zápase?

Tato otázka je klasickým tématem diskuzí šachových fanoušků:

• Capablanca by pravděpodobně vyhrál díky lepšímu teoretickému zázemí a technice. Uměl by zjednodušovat pozice a dostat Morphyho do suchých, technických koncovek.

• Morphy by však měl šanci v otevřených hrách (např. po 1.e4 e5). Jeho rychlý vývin a taktický přetlak by Capablancu mohl zaskočit.

• Závěr: Většina odborníků se přiklání k Capablancovi, ale Morphy by určitě nezískal méně než 30–40 % bodů

Odkaz a vliv na budoucí generace

• Morphy inspiroval Fischera, Kasparova a Carlsena svou agresivní hrou a rychlým vývinem. Fischer o něm řekl: „Byl nejpřesnějším hráčem všech dob“ 

• Capablanca ovlivnil Karpova, Smyslova a další technicky zaměřené hráče. Jeho knihy o koncovkách jsou dodnes studovány 

Shrnutí:

• Morphy byl revoluční génius, který předjal poziční principy a ukázal, jak hrát otevřené pozice s dokonalou harmonií.

• Capablanca byl technický perfektionista, který dovedl umění koncovek a minimalizace chyb k dokonalosti.

Oba byli „šachoví Mozartové“ své doby – Morphy byl bouřlivý a inovativní, Capablanca klidný a vědecký. Jejich odkaz je dodnes živý a jejich partie jsou povinnou četbou pro každého, kdo chce porozumět kráse šachu!

Tolik tedy k porovnání herních stylů těchto dvou šachových géniů.

Oblíbená zahájení Paula Morphyho

1. Italská hra (1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Bc4)

• Morphy preferoval klasickou italskou variantu s rychlým vývinem, např.:

  • 3...Sc5 4.c3 Jf6 5.d4 exd4 6.cxd4 Sb4+

• Často obětoval pěšce za iniciativu a otevření sloupců.

Proč mu vyhovovala:

• Rychlé otevření centra.

• Snadná aktivace střelců.

• Časný tlak na f7.

• Taktické možnosti s jezdcem na g5.

---

2. Hra dvou jezdců v obraně – jako bílý i černý

(1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6)

• Morphy si oblíbil tuto dynamickou strukturu — například po 4.Jg5 d5 5.exd5 Ja5! s následnou protihrou.

• Jako černý ukazoval, že čelit agresivnímu Jg5 lze pozičně i taktickou protihrou

Proč mu vyhovovala:

• Vysoký potenciál k taktickým obratům.

• Příležitosti k aktivnímu útoku (např. oběti na f7).

• Kombinační hra bez ztráty kontroly nad pozicí.

---

3. Španělská hra (Ruy Lopez)

(1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5)

• Používal ji hlavně v zápasech proti silnějším soupeřům.

• Nepouštěl se do „moderní španělské“ (jako později Steinitz), ale využíval ji k rychlému vývinu a pozičnímu tlaku.

Proč mu vyhovovala:

• Podpora centra (d4) s logickou přípravou.

• Přetížení obrany černého jezdce na c6.

• Dobré šance pro kombinace díky otevřeným liniím.

---

4. Královský gambit (výjimečně)

(1.e4 e5 2.f4)

• Ačkoliv jej Morphy občas hrál (např. v simultánkách), nepovažoval ho za korektní proti přesné obraně.

• Je znám výrok: „Gambit královský je dobrý pouze proti slabým hráčům.“

Postoj Morphyho:

• Důležitější je tempo, vývin a pozice, ne materiální hazard.

• Měl rád útoky, ale ne bez důvodu – gambity musely být pozičně oprávněné.

---

5. Sicílská obrana (jako černý)

(1.e4 c5) – prakticky ji nehrál

• Morphy téměř vždy odpovídal 1...e5.

• Jeho hra jako černého byla založena na symetrii, pevném centru a rychlém vývinu.

Proč nehrál sicilskou:

• V jeho době nebyla ještě hluboce prozkoumaná.

• Měl rád přímou klasickou hru a neskrýval úmysly.

---

6. Philidorova obrana (jako černý – výjimečně)

(1.e4 e5 2.Jf3 d6)

• Hrál ji občas, hlavně bílými, například ve slavné „opera“ partii — jako nástroj k pasti nebo proti slabším hráčům.

• Nepreferoval její pasivní charakter.

Postoj Morphyho:

• Použil ji pragmaticky, ne jako hlavní zbraň.

---

Shrnutí Morphyho zahájení

Zahájení	Barva	Stylový důvod
Italská hra	bílý	Rychlý vývin, otevření centra, taktické možnosti
Hra dvou jezdců v obraně	obě	Dynamické tempo, výměna za aktivitu
Španělská hra	bílý	Pozice, tlak na centrum, elegantní přístup
Královský gambit	bílý	Experimentální, proti slabším soupeřům
Philidorova obrana	černý	Výjimečně – jako past nebo strategická volba
Francouzská/sicilská	černý	Téměř nikdy – Morphy preferoval přímou hru po 1.e4 e5

---

Poznámka ke stylu

Zatímco Anderssen často hrál útoky „z ničeho“, Morphy:

• připravoval pozici systematicky,

• napřed mobilizoval všechny figury,

• neriskoval materiál, pokud neměl kompenzaci.

Tím se Morphy stal předobrazem pozičního šachu, přestože útočil často a krásně. Jeho zahájení vždy reflektovala oba tyto principy.

Dodatečné postřehy a zajímavosti

• Morphyho psychologie a odkaz: Morphy nebyl profesionální šachista – hrál spíše pro intelektuální uspokojení. Jeho odmítnutí šachu po roce 1859 souviselo se zklamáním z neuskutečněného zápasu se Stauntonem a s tím, že šach nebyl v té době považován za váženou profesi. Jeho životní příběh je často popisován jako tragédie nedoceněného génia.

• Vliv na šachovou teorii: Morphyho partie jsou dodnes studovány pro jejich čistotu a logiku. Jeho přístup k otevřeným hrám ovlivnil vývoj teorie zahájení (např. Španělské hra, Italská hra) a přípravu budoucích generací.

• Kulturní odkaz: Morphy je ikonou amerického šachu. Jeho jméno nese mnoho šachových klubů a turnajů. Je považován za symbol šachové elegance a geniality.

Paul Morphy byl fenomén, jehož krátká kariéra změnila šachový svět. Jeho chápání vývinu figur, kombinace taktické brilantnosti s poziční hloubkou a vliv na budoucí generace z něj činí nesmrtelnou postavu šachové historie. I když jeho život skončil předčasně a v ústraní, jeho odkaz žije dál v partiích, které jsou dodnes zdrojem inspirace.

Nyní nejslavnější ukázka (chtěl jsem prvně uvést dvě, ale nakonec stačí jedna, ale dokonale a velmi bohatě okomentovaná) z Morphyho tvorby, tzv. Operní partie.

Pro lepší přehlednost jsem komentáře oddělil barevně:

Zelené komentáře - Wikipedie

Fialové komentáře - anglicky psaná Wikipedia

Modré komentáře další šachový génius a rovněž z USA, Bobby Fischer

Červené od šachového blogera AJ Goldsby 

Hnědé od maďarského velmistra Gézy Maróczyho, který byl ve své době jedním z nejlepších hráčů na světě

Černé komentáře jsou mé vlastní.

Operní partie je označení pro šachovou partii, kterou roku 1858 v pařížské opeře (v budově Opéra Le Peletier) sehrál americký šachista Paul Morphy proti dvěma konzultujícím aristokratům, německému emigrantovi, sesazenému vévodovi z Brunšviku Karlu II. a hraběti Isouardu de Vauvenargues. Přestože prý chtěl Morphy původně nerušeně sledovat průběh operního představení, na které byl pozván, ze zdvořilosti šachové utkání během představení neodmítl.

Morphy měl bílé figury, zatímco vévoda a hrabě černé. Rozehrána byla Philidorova obrana a oba šlechtici se již v 6. tahu dopustili rozhodující chyby, která umožnila Morphymu provést dvojí úder. V 17. tahu Morphy po oběti dámy zmatoval černého krále, celou partii drženého v počátečním postavení. Operní partie se stala nejznámější Morphyho partií. V prvním svazku díla Amenities and Background of Chess-Play (1934) od amerického šachisty Williama Ewarta Napiera je dokonce Operní partie považována za nejslavnější šachovou hru vůbec a pochvalně se o ní zmiňoval i druhý mistr světa v šachu Emanuel Lasker. Zároveň je uváděna v řadě učebnic. Někdy však sklízí též kritiku. Britský velmistr John Nunn ji kritizoval mimo jiné proto, že by se dle něj k výuce šachu měly používat spíše partie novější, protože moderní šach se od toho z roku 1858 odlišuje, a nepovažoval ji obecně za obzvlášť dobrou.

Pozadí

Paul Morphy v roce 1859

Americký šachista Paul Morphy byl ve své době jedním z nejsilnějších hráčů na světě. V roce 1857 se zúčastnil šachového turnaje v New Yorku, kde triumfoval, a o rok později se vydal hrát s evropskými hráči. Svou tzv. operní partii sehrál v mezidobí mezi utkáními s Danielem Harrwitzem a Adolfem Anderssenem. Vítězným zápasem s Anderssenem, tehdy považovaným za nejlepšího evropského šachistu, Morphyho kariéra vyvrcholila.Soupeři Morphyho v operní partii byli dva aristokraté, německý emigrant, sesazený vévoda z Brunšviku a Lüneburgu Karel II., a francouzský hrabě Isouard de Vauvenargues [Isuár d'Vóv(e)nárg], kteří spolu tahy konzultovali. Přestože se o síle těchto hráčů vedou debaty, vévoda z Brunšviku byl pravděpodobně dle jeho jiných partií celkem silným šachistou.

Partie byla sehrána roku 1858 během představení v pařížské opeře (Opéra Le Peletier), kam vévoda amerického šachistu několikrát pozval. Podle Morphyho společníka Fredericka Milnese Edgeho byla vévodova lóže přímo na jevišti a natolik blízko, že „byste mohli bez potíží políbit primadonu”. Ačkoli chtěl Morphy původně nerušeně sledovat operu (Edge se zmiňuje o tom, že Morphy vášnivě miloval hudbu), ze zdvořilosti neodmítl sehrát partii během představení a oba spojence porazil během sedmnácti tahů. Vévoda z Brunšviku hrával se svými společníky během představení i dříve a jednou byl ředitelem divadla kvůli hluku napomenut. O jakou operu se přesně jednalo, není zcela jasné. Pravděpodobně šlo o Rossiniho dílo Lazebník sevillský, uváděla se ale také opera Norma od Vincenza Belliniho, jiné Rossiniho dílo Popelka, eventuálně také Figarova svatba od Wolfganga Amadea Mozarta (Fine, The World's Great Chess Games). Podrobnější informace o utkáních Morphyho s aristokraty jsou uvedeny například v knize D. Lawsona Paul Morphy: The Pride and Sorrow of Chess. Ten uvádí:

…Vévoda z Brunšviku, se kterým se Morphy poprvé utkal 19. září, byl nenapravitelným šachistou, těžko jej bylo vidět jinak než při hře šachů. Edge říká, že jsou častými návštěvníky vévodovy lóže italské opery v Paříži, přičemž i zde vévoda hrával. Při své první návštěvě v říjnu hráli šachy po celé představení Normy. Edge se zmiňuje o nespokojenosti Morphyho, který – ačkoli jím byl pozván – musel sedět zády k jevišti, zatímco čelil vévodovi a hraběti Isouardovi, co se s ním radil… …Dne 2. listopadu slyšeli Lazebníka sevillského, tehdy hrál Morphy svou nejslavnější hru a vévoda se opět radil s Isouardem…

Informace nicméně zcela neodpovídají novinám La Presse, podle kterých se dne 2. listopadu 1858 žádné operní představení nekonalo; je pravděpodobnější, že Morphy hrál tuto hru o dva dny později, 4. listopadu 1858.

Zde je jedna z nejkrásnějších partií, jaké kdy byly hrány. Je těžké překonat jednoduchost, srozumitelnost a energii této partie. Je to super brilantní partie. Je to vzorová partie, která doslova učila tisíce studentů po celém světě . Zůstává stejně populárním nástrojem výuky dnes, jako byla před 120 lety. Také je málo známým faktem, že vévoda a hrabě byli v té době dva z nejsilnějších amatérských šachistů v celé Evropě . 

Mnoho autorů (zejména Reinfeld) kritizovalo Morphyho generaci jako „příliš slabou“. To je nesmysl. (Za 1000 let, až budou mít lidé v mozku zabudované počítačové čipy, se možná někdo podívá na Kasparovovu opozici a bude tvrdit, že jeho oponenti byli příliš slabí!! Hloupost.) 

  Profesor Arpad Elo prohlásil, že hráče  lze  posuzovat pouze podle standardů jeho generace!! (Viz oddíl 5.13 na straně 81 knihy Dr. Ela „ Hodnocení šachistů , minulosti a současnosti “) 

Jednoduše řečeno, s využitím vědeckých, statistických a matematických srovnání byl Morphy bezpochyby nejlepším hráčem, jaký kdy žil. Stačí změřit „mezeru“, neboli vzdálenost, o kterou je hráč před svou generací. Podle tohoto měřítka  byl Morphy na 1. místě,   Fischer na 2. místě a Kasparov na 3. místě. (Žádní další se nemusí přihlašovat!!!)   (Nejsem jediný, kdo si to myslí. Jeden člověk, který byl v 80. letech nominován na hlavní cenu v matematice (Fieldovu medaili?), napsal na toto téma článek. I on si myslí, že Morphy byl nejlepším hráčem všech dob. {AJG} ---> Více informací a další odkazy naleznete na mé stránce „Nejlepší hráči“ .)   Hodnocení také není zcela spolehlivou metodou. Obecně došlo v posledních 20 letech k výrazné inflaci ELO hodnocení. Většina matematiků se shoduje, že se pohybuje kolem [alespoň] jednoho až dvou procent (ročně). Pokud toto číslo přičteme k nejlepšímu hodnocení Bobbyho Fischera (2815 po zápase s Petrosianem), pak by Fischerovo maximální hodnocení  po započtení inflace    bylo 2860!! To je ve srovnání s Kasparovem velmi příznivé.   

Další věc, kterou je třeba zvážit, je, že  když Bobby měl více než 2700 bodů hodnocení , nikdo se    nenacházel  v okruhu 100 bodů od Bobbyho!   (kolem roku 1972).   [Kasparov měl obvykle alespoň pět až deset hráčů v okruhu 100 bodů od svého hodnocení.]

***

Černev píše:
„Tato partie, dlouho považovaná za klenot Morphyho, má mnohem větší hodnotu než pouhou brilanci. V celé rozsáhlé šachové literatuře NEEXISTUJE ŽÁDNÁ PARTIE(!) , která by se této vyrovnala v jasném a jednoduchém poučení o základních principech. V sedmnácti úžasných taZÍCH vidíme taktická témata jako dvojitý útok, připínání, obětování jezdce, rošáda se ziskem tempa, přidání tlaku na připínání, obět kvality a (fortissimo) oběť dámy k vynucení matu. V celé partii jsou roztroušeny tahy, které selhávají – braní nebo šachy, které výrazně omezují možnosti odpovědi. Jsou zde graficky demonstrovány strategické koncepty, jako je rychlý vývin figur, narušení vývinu soupeře, centralizace, obsazení otevřených sloupců a kontrola dlouhých diagonál.“

Černev pokračuje:   „Není divu, že (GM Frank J.) Marshall ji nazval: ‚Nejslavnější partií všech dob!‘“ 

Jen dodám, že se říká, že by se dal zastavit průměrný rolník na ruských ulicích a ukázat mu tahy této partie a on by dokázal rozpoznat, kdo jsou hráči. A když tuto hru ukážu ve správném bodě vývoje studenta, zdá se, že se mu rozsvítí světla v hlavě.

Myslím, že studium Morphyho partií je dobrým prvním krokem pro KAŽDÉHO - ale zejména pro začátečníka - kdo chce zlepšit svou taktiku. Každý, kdo si koupí knihu Morphyho partií a poté tyto partie podrobí důkladnému a pečlivému studiu, by se rozhodně zlepšil. 

Morphy,Paul - Karl II., vévoda z Brunšviku; hrabě Isouard de

Vauvenargues

Opéra Hous: Morphy-Duke of Brunswick Paris, 02.11.1858

1.e4 e5 

Obě strany umisťují pěšce do středu hrací desky v souladu s klasickými principy té doby. (V tehdejší éře šachu se předpokládalo, že to je jediný správný způsob hry v úvodní fázi.)

Všimněte si, že obě strany kontrolují svá příslušná pole „dáminy pětky“ (d5 pro bílého a d4 pro černého - také v menší míře f5 a f4). A obě strany nyní mohou vytáhnout své královské jezdce a královské střelce a poté co nejrychleji provést rošádu. Všimněte si také, že obě strany mají nyní také volnou diagonálu pro vývin svých dam, ale obvykle - pokud váš soupeř nezahraje nepřesný tah - neměli byste vyvíjet dámu brzy v zahájení.

Bílý dalším tahem ovládá střed, vyvíjí figuru, připravuje případně malou rochádu a také silně útočí na černého pěšce e5.

2.Jf3 d6 

Zahájením byla Philidorova obrana, staré zahájení známé již z Göttingenského rukopisu, které bylo analyzováno v 18. století F. A. D. Philidorem. Na vrcholové úrovni se v dnešním šachu příliš často nevyskytuje.

Toto je Philidorova obrana pojmenovaná po François-André Danicanovi Philidorovi, předním šachovém mistrovi druhé poloviny 18. století a průkopníkovi moderní šachové strategie. Byl také známým operním skladatelem. Je to solidní zahájení, ale mírně pasivní, a ignoruje důležité pole d4. Většina moderních hráčů preferuje 2...Jc6 nebo 2...Jf6, Ruskou hru .

Toto je Philidorova obrana. Někteří ji považují za slabou. Ve skutečnosti to tak není. Ale jako každé jiné zahájení, obzvláště ostré, si ji musíte prostudovat, abyste pochopili, jak ji hrát. Larsen ji efektivně používal po nějakou dobu koncem šedesátých let, když byl v první pětce na světě. Není tak flexibilní jako 2...Jc6, ale má také výhodu v možnosti použití černého dámského jezdce k podpoře královského křídla. (...Jbd7) (Poznámka: Černopolný střelec je nyní uzavřen.) 

 

Další tah bílého silně tlačí na střed černého.

3.d4 Sg4? 

Tah 3… Sg4 se považuje za nekorektní a tato odpověď černého je chybou. Přesto se v partiích tehdejší doby vyskytovala a reagovali tak i natolik silní šachisté, jako byl Daniel Harrwitz – ten se při partii s Morphym dostal do totožné pozice. Jako vhodnější pokračování pro černého se jeví tahy 3… Jd7 nebo 3… exd4.

Ačkoliv byla v té době běžná, 3...Sg4 je dnes považována za méněcennou. Bobby Fischer ji ve své analýze hry označil za slabý tah. Dnes se častěji hrají 3...exd4 nebo 3...Jf6 . Philidorův původní nápad, 3...f5 , je riskantní alternativou.

Už toto je slabý tah. Později Steinitz řekl, že byste neměli vyvíjet střelce, dokud nevyvinete jezdce, což je pro začátečníky velmi dobré pravidlo. Správným tahem bylo 3...Jd7.

To nebyl nejsilnější tah. 3...exd4; nebo 3...Jd7; byly obě lepší. (Nebo dokonce 4...Jf6.)

 

(Pamatujte, jak Lasker řekl: „Jezdec před střelcem!“)

 

(To je dobrá rada a měli byste se jí řídit, kdykoli si nejste jisti, co dělat. Nicméně, jak Nimcovičova indická, tak i úvodšpanělské porušují toto malé „pravidlo“. Takže tato rada NENÍ 100% pravdivá.)  

***

Je třeba zde poznamenat (a to je důležitý fakt, který nikdy nebyl všeobecně oceňován),  že se v té době jednalo o standardní „knižní“ tah!   

(Tah 4...Jd7; byl známý, ale na mistrovské úrovni nebyl považován za skutečně schůdný. Steinitz a Nimcovič se teprve měli ve světě šachu prosadit.)

(„Knihovna“ v té době obvykle nikdy nepřekračovala 5-7 tahů.)

***

Černý měl zahrát 3...Jd7; nebo 3...Jf6; nebo dokonce 3...exd4!?

4.dxe5! Sxf3? 

X

Aby v příštích tazích černý nepřišel o pěšce, mění svého střelce za bílého jezdce. V případě pokračování 4… Jd7 5. exd6 Sxd6 by sice černý měl o pěšce méně, ale jako určitou kompenzaci by získal mírný náskok ve vývinu.

Pokud 4...dxe5, pak 5.Dxd8+ Kxd8 6.Jxe5 a bílý získává pěšce a černý ztratil možnost rošády a bílý ohrožuje Jxf7+ zisk věže . Pokud 4...De7, bílý zůstává pěšcem nahoře s 5.Dd5. Černý však měl možnost 4...Jd7 5.exd6 Sxd6. V této pozici má černý o pěšce méně, ale má určitou kompenzaci v podobě lepšího vývinu....Jd7.

Musí se vzdát svého střelce, protože po 4...dxe5 přijde 5.Dxd8+ Kxd8 6.Jxe5.

Tento tah je nyní vynucený, aby se zabránilo ztrátě pěšce. 

Asi nejlepší obranou je hrát takový jakýsi gambit za černé 4..Jd7! 5.exd6 Sxd6 a snažit se uplatnit náskok ve vývinu jako kompenzaci za pěšce.

Po 4...dxe5?? přijde 5.Dxd8+ Kxd8 6.Jxe5 se ziskem pěšce jak se stalo v mé online partii proti uživateli s nickem Buur001 na serveru redhotpawn.com, rok 2021. Ale také v online partii na stejném serveru s uživatelem s nickem asam také v roce 2021. U té stojí za to uvést pár dalších tahů: 6...Se6 7.Se3 Sd6 8.Jc4 Sxc4 9.Sxc4 s vyhranou pozicí.

5.Dxf3! 

Steinitzovo doporučení 5.gxf3 dxe5 6.Dxd8+Kxd8 7.f4 je také dobré, ale Morphy raději ponechává dámy . Poté, co černý znovu získá pěšce na e5, má bílý značný náskok ve vývinu. Vzetí dámou je nejpřirozenější, protože udržuje zdravou strukturu pěšců na královském křídle.

Později Steinitz řekl, že byste měli vzít pěšcem 5.gxf3 dxe5 6.Dxd8+Kxd8 7.f4 a hrát koncovku se dvěma střelci. Uvedl jednu variantu na podporu tohoto tvrzení: 7...Jf6 8.fxe5 Jxe4 9.Sg2 Jc5 Brání pěšce. 10.b4 a po odskoku jezdce vezme b7, vyhrává. To je typické pro Steinitzovy myšlenky a typická varianta.

Většinou je špatné vyvíjet dámu brzy. Ale protože černý bělopolný střelec je již vyměněn (není třeba se starat o ...Sg4.), dáma je zde v naprostém bezpečí.

 

5...dxe5 

Toto je vynuceno, pokud chce černý získat zpět svého pěšce. 

6.Sc4? 

[Smích] Mám kamaráda, který ukazuje tuto partii a říká: „Můžu ti ukázat svou partii proti vévodovi z Brunšviku“. 

Pěkný tah. Bílý dodržuje všechny principy. A.) Ovládá střed; B.) Rozvíjí figuru [směrem do středu]; C.) Chrání krále tím, že se v případě potřeby připravuje na rošádu v dalším tahu; D.) Udržuje materiální rovnováhu; a E.) Hrozí matem v 1 tahu! Myslím, že od nějakého tahu nelze žádat víc!!

Úplně nejsilnější postup za bílého spočívá v tahu 6.Db3!, například:  6...Jd7! (6...b6?! 7.Jc3! a6! (7...Jf6? 8.Sc4 Sd6 9.Sxf7+ Kf8 10.Se3+–) 8.Jd5! Jd7 9.Sg5! Db8 (9...Dxg5?? 10.Jxc7++–) 10.Dc3!+– 2.47 (28)) 7.Dxb7 Vb8 8.Dxa7 Sc5 9.Da6 Dh4 10.De2+–  Černý má sice náskok ve vývinu, ale za cenu dvou pěšců. Podle mého názoru je tato pozice pro bílého poměrně snadno vyhraná. Podívejme se ještě na pár dalších možných tahů: 10...Jgf6 11.Jc3 Sb4 12.Sd2 Sxc3 13.Sxc3 Jxe4 14.a4! Jxc3 15.bxc3 Df6 16.Dc4 Db6 17.a5 Dc5 18.Dxc5 Jxc5 19.Sc4 Ke7 20.a6+- a i když se černému podařilo dobýt jednoho pěšce zpět, jeho koncovka je kvůli postouplému a volnému pěšci a6 prohraná.

6...Jf6?? 

Další, tentokrát již rozhodující chyba ze stran aristokratů. Útok na slabé pole f7 měl černý pokrýt tahy 6… Df6 nebo 6… Dd7, i tak by si ale bílý udržel v dalším pokračování výhodu. Provedený tah měl sice začít s vývinem černých figur, Morphymu však umožnil provést vidličku s útokem na pole b7 a f7. O dva měsíce dříve stejnou chybu v partii udělal i Harrwitz.

Tento zdánlivě rozumný vývvinový tah naráží na překvapivé vyvrácení . Po dalším tahu bílého budou pod útokem f7 i b7. Lepší by bylo přímo chránit pěšce na f7 pomocí 6...Dd7 nebo 6...Df6, což by bílého další tah učinilo méně účinným.

Aby zabránil matu (na f7). Je to legrační: hrál jsem tady v Sarajevu dvě [simultánní] exhibice a oba hráči hráli úplně stejně: 6...Df6 Možná se snažili prohrát stejným způsobem, jako vtip nebo tak něco. 7.Db3 b6 8.Jc3 c6 Aby zabránili vpádu jezdce na d5. 9.Sg5 Velmi dobrý tah. 9...Dg6 (9...Dxg5 10.Sxf7+ Ke7 11.Sxg8 vyhrává) 10.Vd1 (hrozí mat na d8) (Nemohl jsem rochovat 10...0-0-0 11.Dg5+) 10...Se7 (10...Jd7  11.Sxf7+ Dxf7 12.Dxf7+ Kxf7 13.Vxd7+ a vyhrávám pěšce i koncovku.)  11.Sxe7 Jxe7 12.Sxf7+ Dxf7 13.Vd8+ Kxd8 14.Dxf7 Oba hráli úplně stejně, ale od tohoto momentu se jejich hry lišily [oba samozřejmě prohráli]. Bjelica: „Myslíš si, že Morphy hrál lépe než ty?“ Fischer: „No, oba jsme vyhráli!“

Velmi přirozeně vypadající tah. Černý blokuje smrtící útok na svém poli f7 a vyvíjí figuru. Několik autorů tento tah kritizovalo a místo toho navrhlo 6...Df6. Ale 6...Df6 7.Db3 Sc5 8. 0-0 Sb6 9.Jc3! stále vede k velké úvodní výhodě pro bílého. Je však těžké předvídat, co bílý zahraje.

V roce 1993 zde proti mne zahrál v oblastním přeboru Vladimír Motáček ml. asi nejlepší obranu 6...Df6! Po 7.Db3 b6?? 

(Mělo se stát 7...Jd7! 8.Dxb7 Vb8 9.Dd5 (9.Dxa7?? Sc5–+) 9...Dg6 10.0–0, ale pozice bílého by byla i tak vyhraná, například dále 10...Jgf6 11.Dc6 Dxe4 12.Dxc7 a nedá se říci, že by měl černý za pěšce plnohodnotnou kompenzaci.) ¨

8.Jc3! Sc5? (8...Sd6!+-) 9.Se3! Sd6? (Správné bylo 9...Jd7!+-, což proti mne zahrál na serveru www.redhotpawn.com v online partii v roce 2021 uživatel s nickem Auldgrumpy. Přišlo 10.0-0-0 Je7 11.Vxd7!! Kxd7 12.Sxc5 bxc5 13.Vd1+ Ke8 14.Jb5! a dosáhl jsem snadno vyhrané pozice.) 10.0-0-0! a6? (10...Jd7!+-) 11.Da4+? (Zde jsem podcenil velmi silnou možnost 11.f4! s ideou otevření sloupce f pro věž, např. 11...Jc6 s ideou Ja5 12.Da4 Jge7 13.Jd5+-) 11...c6? (Brutálně oslabuje pěšce b6 a přitom pole d5 nekryje, lepší bylo 11...Jd7!?+- nebo 11...Kf8!?+-) 12.Jd5! Dg6 13.Jxb6 Va7? (13...Jh6!+-) 14.Jc8! Vd7? (14...Sc7! 15.Sxa7+-) 15.Jxd6! Vxd6? (Nutné bylo vzít dámou, ale to je samozřejmě konec) 16.Vxd6? (Tady jsem přehlédl super silný tah 16.Db4!, po kterém vysí jak věž, tak i jezdec b8.  Např. 16...Jd7 17.Vxd6+-) 16....Dxd6 17.Sb6? (Na první pohled velmi silný tah, protože hrozí Vd1 s průnikem věže na d8, ale mnohem silnější bylo rovnou 17.Vd1! s hrozbou Db3 a černý v podstatě nemá co hrát a nejlépe udělá, když vymění dámu za bílou věž, ale to je samozřejmě na vzdání) 17...Je7? (17...Jd7! 18.Dxa6+-) 18.Vd1 Dh6+ 19.Kb1 0-0 20.Sc5! Df6 (20...Dh4! 21.Db4!+-) a zde jsem zahrál velmi vynalézavě 21.Da5? (s efektní hrozbou Dd8, ale přesto jednoduché 21.Db4! bylo ještě silnější. ) 21...Ve8? (21...Jg6! 22.Sxf8+-) 22.Dc7?? (s hrozbou Sxe7, ale tento tah zbytečně nevyhrává hned, což by zaručil tah 22.Vd8!+-.) 22...Jg6 23.Sa7! a černý se vzdal. 

Všiměte si, že Fischerem popisované dvě jeho simultánní partie se vyvíjely úplně stejně až do 8.Jc3! a v obou se pak hrálo 8...c6?. Fischer pak zahrál 9.Sg5? a napsal, že je to velmi dobrý tah. No vypadá hezky, ale ve skutečnosti je dost slabý, mnohem silnější by bylo totiž 9.Jd5!!, například 9....cxd5 (9...Dd8 10.Se3! Jd7 11.Jxb6!! Sb4+! (Uvolňuje především králi pole f8, chybné by bylo 11...Jxb6? 12.Sxf7+ Kd7 13.0-0-0++- a úplně špatně je 11...axb6?? pro dvoutahový mat po 12.Sxf7+) 12.c3 Sxc3+! 13.bxc3 axb6 14.Sxf7+ Kf8 15.0-0 Jgf6 16.Se6 De7 17.Sxd7 Jxd7 18.Vfd1 s jasně vyhranou koncovkou.) 10.Sb5+ Jc6 11.Sg5! Dg6 12.Dxd5+-

Podíváme se ještě na Fischerův tah 9.Sg5?, černý prostě hraje 9...Dxg5! 10.Sxf7+ a teď nikoliv slabé 10...Ke7?, které Fischer uvádí, ale 10...Kd7! 11.Sxg8! samozřejmě dosáhne bílý také vyhrané pozice, ale prostě po 9.Jd5!! dosáhne bílý mnohem více. Podíváme se jetě na variantu, kterou Bobby Fischer hrál v oněch dvou simlutánkách očima analýzy: 9.Sg5? Dg6? 10.Vd1! Se7?? (Další hodně špatný tah, který Fiscehrovi urychlil výhru, správné bylo 10...Jf6! 11.Sxf6 Dxf6 12.Vd3+-; Fischer ještě uvádí variantu 10...Jd7 a uvádí, že by sebral na f7, vyměnil tam i dámy a dobral věží na d7 a měl by v koncovce o pěšce více. Nicméně je zde k dispozici ještě silnější pokračování v podobě nádherného tahu 11.Jb5!!, například 11...cxb5 12.Sxb5 a vyhraje.) 11.Sxe7 atd. Bílého pozice je samozřejmě vyhraná.

V mé online partii na serveru redhotpawn.com proti mne v roce 2021 zahrál uživatel s nickem daddyhawkins8 další špatnou obranu 6...f6??, zahrál jsem 7.Db3 s hrozbou dvoutahového matu a zároveň s hrozbou dobrání jezdce g8 a stál jsem na výhru.

7.Db3! 

Toto je již vítězný tah, protože ohrožuje dva pěšce. Nyní černý zahrál chytrý tah:

Obvykle je špatné vyvinout dámu brzy a dvojnásobně špatné je táhnout stejnou figurou v zahájení dvakrát. Zde Morphy ohrožuje klíčového pěšce na b7 a hrozí mat ve dvou tazích. (Příklad: 7...b6??; 8. Sxf7+ následované 9. De6#) 

 

 KLÍČEM k vítězství v každé šachové partii je taktika a DVOJITÉ ÚTOKY!!    - (Velmistr Jurij Averbach.) 

 

 Mnoho (VĚTŠINA) hráčů by pravděpodobně běžně vyvinulo: 7.Jc3

7...De7!

Černý musí zabránit hrozícímu dvojtahovému matu. Pokračování, které v této pozici zahrál Harrwitz, je 7…Sd6.

 Jediný rozumný tah černého. Bílý hrozil matem ve dvou tazích, například 7...Jc6 8.Sxf7+ Ke7 (nebo Kd7) 9.De6#. 7...Dd7 ztrácí věž kvůli 8.Dxb7 a následně 9.Dxa8 (protože 8...Dc6? by ztratilo dámu kvůli 9.Sb5).Ačkoliv tento tah zabraňuje okamžité katastrofě, černý blokuje střelce na f8 , čímž brání vývinu a rošádě na královském křídle.

Jediný tah. 7...Dd7?; prohrává po 8. Dxb7, Dc6; (Černý se snaží zachránit svou věž na a8.) 9. Sb5! a získává dámu. Účelem 7...De7; je, aby černý mohl zachránit svou dámu chytrým protiútokem. Pokud 8. Dxb7, pak si černý může vynutit výměnu dám s 8...Db4+!  

Vůbec není dobré 7...Dd4?? 8.Se3! (Hodně špatné je 8.Dxb7?? Dxc4 (8...Dxe4+?? 9.Dxe4 Jxe4 10.Sd5+-) 9.Dxa8 Sb4+ 10.Jd2, ale i tak bílý vyhraje.) 8...Dd6! (8...Dxe4? 9.Jc3+–) 9.Jc3 Jbd7 10.Sxf7+ Kd8 11.Dxb7 Vb8 12.Dxa7+- s třema pěšci navíc pro bílého.

V roce 1990 zde proti mně zahrál Jiří Kocman v našem oddílovém přeboru tah 7...b6?? a dostal samozřejmě mat druhým tahem 8.Sxf7+ Ke7 9.De6 mat.

8.Jc3! 

Tento tah je označován jako překvapivý, tedy !? Morphy mohl získat pěšce tahy 8. Dxb7 Db4+ 9. Dxb4 Sxb4+ 10. Sd2, anebo zvolit pokračování 8. Sxf7+! Dxf7 (8…Kd8 9. Dxb7 Db4+ 10. Dxb4 Sxb4+ +-) 9. Dxb7 +-. Americký šachista se však rozhodl neměnit dámy a raději vyvinul jezdce, aby své soupeře rozdrtil ještě v zápletkách zahájení a střední hry.

Morphy mohl získat pěšce 8.Dxb7 Db4+ 9.Dxb4 Bxb4+. Bílý může také získat více materiálu 8.Sxf7+ Dxf7 9.Dxb7, ale černý má nebezpečnou protihru po 9...Sc5 ! a 10.Dxa8 0-0, nebo 10.Dc8+ Ke7 11.Dxh8 Bxf2+!. „Ale to by byla metoda řezníka, ne umělce.“ ( Lasker ). V souladu se svým stylem Morphy preferuje rychlý vývin a iniciativu před materiálem.

Kdyby teď vzal 8.Dxb7 Db4+ vymění se dámy a černý bude hrát dlouhou prohranoiu koncovku. 

8.Sxf7+ Dxf7 9.Dxb7 Sc5 10.Dc8+ Ke7 11.Dxh8 Sxf2+ 12.Ke2+/-

Většina moderních mistrů by zahrála ošuntělé 8. Dxb7 a snažila by se pěšce navíc dotáhnout k vítězství. Většina dnešních počítačových programů dělá  PŘESNĚ tohle. 
Morphymu se nelíbili takoví pěšci, jako ten na b7. Znal hodnotu vývinu. Ve skutečnosti byl prvním hráčem, který skutečně pochopil, že vývin v úvodní fázi je jedním ze základních principů zahájení. A po 8. Dxb7, pak 7...Db4+; a černý vynucuje výměnu dam. 
Dalším široce podceňovaným faktem je, že:   Morphy většinou raději ponechával svou dámu na šachovnici! 

{Následující komentáře byly poprvé napsány v roce 1999 a měli byste je mít na paměti.}

( Fritz [5.32] zde chce hrát příliš materialistické 8. Sxf7+, následovanou 9. Dxb7. I když to získává hodně materiálu, ignoruje to vývin a mohlo by to bílého vystavit zuřivému protiútoku. Takže varianta: 8. Sxf7+, Dxf7; 9. Dxb7, Sc5; 10. Dxa8, 0-0; dává černému obrovský náskok ve vývinu a brzy i prudký protiútok. )  

Morphy oprávněně nebere pěšce b7 a neumožňuje tak černým výměnu dam. Pro slabší hráče, kteří ztrácejí hlavu při komplikacích nebo při plné šachovnici, je každá výměna ulehčením hry.

Materiální 8.Dxb7? Db4+ 9.Dxb4 Sxb4+ 10.c3 Sc5 11.f3+– sice taky vede k výhře v koncovce, ale Morphyho tah je mnohem silnější.

8...c6! 

Nejlepší tah, který umožňuje černému bránit svého pěšce a zároveň posiluje bílá pole, která již byla oslabena výměnou černého bělopolného střelce.

Vynikající tah. Zastaví invazi bílého jezdce na pole d5 a také kryje pěšce na b7 ze strany . Také drží figury bílého mimo pole b5. (A také mimo pole d5.) 

Kryje pěšce b7. Po 8...Jbd7 by přišlo 9.Dxb7 Dd8 10.Se3 Sd6 11.0–0–0+–  atd.

Po 8...Db4 zase 9.Sxf7+ Kd8 10.De6 De7 11.Dc4+– atd.

9.Sg5? 

Jezdec černého se dostal do vazby. Černopolného střelce na poli f8 nelze rychle vyvinout, protože je blokován vlastní dámou

Černý je zde v jakési zugzwangové pozici. Nemůže vyvinout dámského jezdce, protože pěšec visí, střelec je kvůli dámě zablokován. 

Je těžké odolat pokušení označit každý Morphyho tah vykřičníkem. Toto je dobrý tah, protože vyvíjí největší tlak na pozici černého. (autor komentáře dal za tah střelcem na g5 vykřičník, na rozdíl ode mne.) 

 Připíchnutí  je velmi silná zbraň.

O dost silnější je 9.Se3! s jasným úmyslem rochovat na dlouho s hrozbou Sxf7+ a po Dxf7 Vd8+ se ziskem dámy, takže černý by pokračoval asi 9...b6, čímž se zbavuje slabiny b7 a bílý po 10.0–0–0 Jbd7 11.Vd2 s dalším Vhd1 získá strategicky vyhrané postavení. 

9...b5?? 

Tento tah vévody a hraběte je chybný. Snaží se zbavit střelce útočícího na pole f7, ale pozice černého je špatná a figury nevyvinuty, a to umožní Morphymu provést v následujícím tahu oběť figury. Korektním pokračováním by bylo 9… Ja6 10. Sxa6 bxa6 11. Dc4, nebo útok na střelce na g5 pomocí h pěšce. Někde se uvádí jako možné pokračování černého i 9…Dc7. Po 10. O-O-O Sc5 11. Sxf7+ Dxf7 12. Vd8+ by nicméně bílý získal dámu.

A nyní zakončuje krásnou kombinací.

Je velmi těžké zde navrhnout lepší tah. Pozice černého je velmi obtížná. 9...h6; což někteří autoři naznačují, mohlo fungovat. (Ale po 9....h6; 10. Sxf6!, gxf6; [10...Dxf6??; 11. Dxb7, "+/-"] a po ...gxf6; černý výrazně zaostává ve vývinu a má HROZNOU strukturu pěšců.) Petrosjan zde také kdysi navrhl 9...b6; Fred Reinfeld tento tah odsoudil jako "slabý", ale nenavrhl lepší alternativu. (Myslím, že Pachman zde kdysi také navrhl ...Dc7, ale ani to není moc přesvědčivé. Bílý si jistě po 9...Dc7; udrží jasnou výhodu). Výhodou tohoto tahu (9...b5;) je, že pokud bílý ustoupí, černý převezme iniciativu. Nevýhodou tohoto tahu je, že umožňuje oběť. Můžeme být těmto hráčům věčně vděční za to, že tento tah provedli. 

Mohl bych navrhnout tah ...a6; i když to jasně oslabuje černá pole na dámském křídle.

(Na podzim roku 2000 jsem provedl test. Zaujal jsem tuto pozici po devátém tahu bílého a předal ji komerčnímu DMP. {Specializovaný mikroprocesor. Stroj/počítač, který nedělá nic jiného než hraje šachy.} Tento stroj měl hodnocení PŘES 2300 USCF. Po téměř půl hodině stroj vybral nejlepší tah pro černého a chtěl hrát ---> 9...b5!)

 (V roce 2001 jsem tento test zopakoval na novější verzi stejného zařízení se stejným výsledkem!!)   

 (V pozdějších letech jsem tento test provedl s mnoha silnými počítačovými programy. {Jako Fritz a ChessMaster.} I oni dělají stejnou chybu.) 

 

        [ Další varianta pro černého je: 9...Dc7; 10. a4, Sc5; 11. Vd1!, 0-0; 12. Sxf6, gxf6; 13. 0-0, "+/" nebo "+/-". ]  

Černý mohl hrát třeba 9...Ja6!?, například  10.Sxa6! (10.Jd5?? cxd5 11.Sb5+ Kd8 12.Sxa6 bxa6 13.Sxf6 Dxf6 14.Dxd5+ Kc7 15.0–0–0 (15.Dxa8?? Sb4+–+) 15...Dc6 16.Dxf7+ Kb6 17.Db3+=) 10...bxa6 11.Sxf6 gxf6! (11...Dxf6 12.Db7! Vd8 13.Vd1+–) 12.0–0+–

Nejlepší obranou bylo ale 9...Kd8! a dále  10.Vd1+ Kc7 11.Sxf7+– atd.

10.Jxb5!!

Morphy se rozhoduje neustoupit střelcem, což by černému umožnilo získat čas na vývin.

(Možná - !!!) Extrémně brilantní tah. Já (AJ) jsem osobně testoval  mnoho  silných hráčů (včetně mistrů!) a tito hráči tento tah nezahráli, pokud s touto partií nebyli obeznámeni. Fritz 5.32 (a Fritz 6.0) považuje tento tah za nejlepší, ale než se počítačové programy staly tak silnými, přemýšleli celý den a nikdy tento tah nezahráli. (Tuto hru jsem použil k testování mnoha šachových počítačů.)

Ještě jeden bod, který bych chtěl vložit. Jsem si na 100% jistý, že kdyby Morphy tuto oběť NEPŘINESL, NIKDO BY SI NA TUTO PARTII DNES NEVZPOMNĚL !

 

10...cxb5?? 

Morphy se rozhodl neustoupit a obětoval jezdce za dva pěšce. Naopak ústup střelcem na pole e2 by byl chybou pro pokračování černého 10… Db4!. Aristokraté oběť přijali, lepší pokračování by v tomto případě bylo 10… Db4+ s nuceným ústupem bílého jezdce zpět na pole c3. I tak by ale stál Morphy lépe.

Černý mohl prodloužit hru tím, kdyby zahrál 10...Db4+ a vynutit si tak výměnu dam, ale bílý pohodlně vyhrává po 11.Jc3 nebo 11.Dxb4 Bxb4+ 12.c3!

Přijetí oběti je hodně špatné, dobré bylo 10...Db4+!. Hra by pak poktračovala asi takto: 11.Jc3 Dxb3 12.axb3 a5, ale i tak je pozice bílého vyhraná.

11.Sxb5+ Jbd7 

Černý se rozhodl pokrýt šach představením jezdce, při druhé možnosti 11… Kd8 by bílý reagoval 12. O-O-O+. Střelci na b5 a g5 naprosto omezili černé figury.

11...Kd8 vydrží déle, ale 12.0-0-0+ stále dává bílému vítězný útok.

11...Kd8 12.Sxf6 s násl. Dd5+ a Dxa8

Černý se nyní potýká s dalším připíchnutím na klíčové diagonále a4-e8!! Toto připíchnutí  na nějakou dobu téměř paralyzuje celou černou armádu.

 

Černí by nyní rádi vyměnili dámy po 12...Db4+ a proto je rocháda pro bílého jasnou volbou.

12.0–0–0 

Hrozí jezdci na d7

Bílý by mohl udělat malou rochádu, ale to by nevyvíjelo takový tlak na pozici černého. Velká rocháda okamžitě vyvíjí tlak na sloupec „d“.

Vynikající tah. Defenzivní jezdec je okamžitě použit v pozici. (Vyvíjí se tak větší tlak na zablokovaného jezdce na d7.) 

(Všechny ostatní tahy vedou ke ztrátě dámy nebo k matu.) 

Tohle je mnohem silnější než 12.0-0?! Navíc je bílý král zcela v bezpečí před útokem. Velká rocháda je obvykle sama o sobě nebezpečná a nechává monarchu o něco více zranitelného, ​​než když rošujete nakrátko.

12...Vd8 

Pokud by nyní černý zahrál 12… Db4?, bílý by sebral 13. Sxf6. O výhře bílého je při přesné hře již rozhodnuto.

Kombinace vazeb jezdců a otevřeného sloupce pro bílou věž povede k porážce černého.

Nelze brát jezdcem nebo dámou, takže....

Nelze rochovat 12...0-0-0 13.Sa6+ s dalším 14.Db7 mat.

Černého poslední tah byl vynucený, nebo jediný. Černý je zcela svázaný. 

POZNÁMKA: Střelec f8 a věž na h8 v této partii nehrají ŽÁDNOU roli.

13.Vxd7!! 

Odstranění dalšího obránce

Geniální, prostě geniální. Tento tah ukazuje skutečnou krásu a prozíravost, kterou Morphy zosnoval, když vymyslel tento útok. Morphy, který byl v materiálním deficitu, s radostí obětoval věž. Zpráva v novinách následujícího dne (a od Edge) uváděla, že Morphy tento tah provedl téměř okamžitě.

Na začátku 90. let jsem tuto pozici přidělil jednomu z tehdy nejsilnějších šachových počítačů dostupných na trhu. Přemýšlel přes půl hodiny a stále nezahrál správný tah. 

13...Vxd7 

Černá věž na d7 je nyní předmětem „Absolutního připíchnutí“. 

(Jakékoli připíchnutí na králi se nazývá absolutní. Šachové zákony vám nedovolují táhnout touto figurkou a vystavit svého krále šachu!)

Svým dalším tahem bílý vyvíjí na pozici neuvěřitelný tlak.

Černý doufá ve výměnu dám a doufá, že tak oslabí sílu útoku bílého.

Morphy je ve svém živlu. Skvělá kombinace s oběťmi dělá tuto partii jednou z nejkrásnějších v celé šachové historii.

14.Vd1 

Aktivita bílých figur je v ostrém kontrastu s pasivitou černých. Černou věž na d7 nelze zachránit, protože je přivázaná střelcem ke králi a napadána věží, a ikdyž ji zdánlivě kryje jezdec, tak ten je zase přivázán k dámě.

Nyní může bílý jednoduše vzít jezdce a věž a bude mít dva pěšce navíc.

14...De6? 

Při pokračování 14… Db4? by bílý opět zahrál 15. Sxf6. Černému nezbývá žádné východisko.

14...De6 je marný pokus dostat jezdce z vazby (a umožnit mu tak krýt věž) a zároveň nabídnout výměnu dam, aby si tak ulevil od tlaku bílého. I kdyby Morphy nezahrál svůj další drtivý tah, vždycky mohl vyměnit střelce za jezdce a následně dobrat věž.

Objektivně nejlepší obranou bylo 14...Kd8! 15.Vxd7+!? (V partii Rodriguez,A (2260)-Antonio,M Španělsko 1994 se hrálo 15.Sxd7 Dxd7 16.Db8+ Ke7 17.Dxe5+ Kd8 18.Sxf6+ gxf6 19.Dxf6+ Se7 20.Dxh8+ Kc7 1–0 ) 15...Dxd7 16.Sxd7 Kxd7 17.Db7+ +- atd.

Nešlo 14...g6?? pro 15.f4! Dd8! 16.Sxd7+ Jxd7 17.Sxd8+–

15.Sxd7+! 

Morphy by získal vyhranou pozici, i pokud by vyměnil dámy, nebo sebral jezdce na f6. Takto partii zakončí obětí dámy.

Morphy hledal brilanci. 15.Dxe6+ fxe6 16.Sxf6 dává snadno vyhranou koncovku.

 (Možná - '!!')

Velmi dobrý tah, který Morphyho soupeři NEOČEKÁVALI. 

Morphyho spojenečtí soupeři ve skutečnosti očekávali něco jako: 15. Dxe6!?, fxe6; 16. Sxf6, gxf6; 17. Vxd7. (Nyní bílý hrozí 18. Vxh7+, výhra.) 17...Sh6; 18. Kd1, Kf8; 19. Vxa7, ("+/-") a bílý vyhrává. (Toto bylo zdokumentováno v pařížských novinách, ... a Edgeem.)

 

Ale Morphy je překvapil svým 15. tahem. Hrabě Isouard musel ve skutečnosti potlačit  výkřik radosti ...  protože věřil, že Morphyho 15. tah byl omyl!     

Teď je to jako dva partneři. Chápete rozuzlení?

V partii Al Azmi,K (1732)-Huwaidi,F (1561) Kuvajt 2018 se hrálo 15.Sxf6? gxf6 16.Sxd7+ Dxd7 17.Vxd7 Kxd7 18.Dd5+ 1–0 

15...Jxd7?? 

Pokud 15...Dxd7, pak 16.Db8+ Ke7 17.Dxe5+ Kd8 18.Sxf6+ gxf6 19.Dxf6+ Kc8 20.Vxd7 Kxd7 21.Dxh8 a bílý jasně vyhrává. Tah králem vede k matu: 15...Ke7 16.Db4+ Dd6 (16...Kd8 17.Db8+ Ke7 18.De8#) 17.Dxd6+ Kd8 18.Db8+ Ke7 19.De8# nebo 15...Kd8 16.Db8+ Ke7 17.De8#.

Lepší bylo 15...Dxd7! 16.Db8+ Ke7 17.Dxe5++– atd.

16.Db8+! 

Morphy zakončuje obětí dámy. 

Naprostý šok pro Morphyho soupeře, kteří {pravděpodobně} očekávali výměnu dámy na e6.

 

16...Jxb8 17.Vd8# 1–0

Max Euwe toto zakončení označil jako jiskřivé. Podle knihy Morphy's Games : a Selection of the Best Games Played by the Distinguished Champion in Europe and America, ke které sepsal poznámky maďarský šachový mistr Johann Jacob Löwenthal, závěrečná „oběť dámy přispívá ke kráse celé kombinace a vytváří nejelegantnější zakončení”. Podobný taktický motiv zakončující partii se vyskytl například i ve hře Albert Beauregard Hodges – Daniels, hrané v prosinci 1886 v Nashvillu.

Reakce

Operní partie Paula Morphyho je pravděpodobně nejznámější hrou tohoto šachisty. Emanuel Lasker, druhý mistr světa v šachu, celou partii roku 1907 okomentoval jako skvělou. Lasker též vychválil 8. tah bílého, ve kterém Morphy nesebral pěšce (dle Laskera „řeznická metoda”) a dále vyvíjel figury, což Lasker považoval za „metodu umělce”. V prvním svazku díla Amenities and Background of Chess-Play (1934) od amerického šachisty Williama Ewarta Napiera je dokonce Operní partie považována za nejslavnější hru vůbec. Roku 2013 operní partii označil za svou nejoblíbenější britský velmistr Nigel Short. Od roku 1908 ji uvádí coby studijní materiál řada šachových učebnic a jako ukázku díla Paula Morphyho ji zařadil bývalý mistr světa Garri Kasparov do své čtyřdílné knihy Moji velcí předchůdci jako jednu z pěti Morphyho partií.

Operní partie však ne vždy sklízela pouze pozitivní reakce. Například jiný britský velmistr John Nunn se k ní vyjádřil kriticky. Napsal, že to „není obzvláště dobrá hra, jaká by se dala očekávat, když se nejsilnější hráč své doby postaví proti dvěma amatérům”. Kritizoval také stáří partie s ohledem na to, že je využívána i v moderních výukových materiálech. Dle něj by se k výuce šachu měly používat spíše partie novější, reflektující jiné pojetí šachové hry ve srovnání s romantickou šachovou školou 19. století

Tento matový vzorec se v souvislosti s touto hrou někdy nazývá „operní mat“. Kromě krále hrají v matu roli všechny zbývající bílé kameny . Pozice tedy splňuje definici ekonomického matu . Ekonomický mat je jeden z mála termínů, které používají tvůrci šachových úloh k popisu estetických vlastností matové pozice; související pojmy zahrnují čistý mat, modelový mat a ideální mat . Konečná pozice téměř splňuje kritéria modelového matu, ale selhává z jednoho důvodu: existují dva důvody, proč černým králem nelze ustoput na pole f8. Je obsazeno střelcem stejné barvy a je napadeno bílou věží.

Dva černí hráči byli touto kombinací naprosto překvapeni. Podívejte se na to! Najděte si v celém šachu další krátkou partii, kde hráč dává mat svými POSLEDNÍMI DVĚMA FIGURKAMI!!! 

   Ukaž mi jen jednu! 

(Červenec 2001. Několik hráčů našlo partie, kde hráč obětoval materiál a dal mat svými posledními dvěma figurkami. { Jednou z nich je Kujoth - Crittenden;   Milwaukee, 1949. 1:0 za 21 tahů. Ale podle moderních měřítek je to velmi ošklivá partie, kde černý hraje hrozně. Nedaří se mu najít ani zdaleka nejlepší obranu. } V některých partiích je mat zřejmý. Téměř všem partiím chybí jasnost a energie jako této! Navíc žádná z partií, které jsem našel, není kratší než tato partie. Takže ekonomika této partie zůstává prakticky nepřekonatelná, a to i podle dnešních měřítek. Také jen málo partií má takovou přitažlivost jako tato. Je prakticky dokonalá téměř ve všech ohledech.)

Už jen samotná ekonomika této partie je nepřekonatelná a bezkonkurenční! Považuji ji za nejkrásnější partii, jakou kdy někdo hrál. (!!!) Konečná pozice matu by měla být obzvláště příjemná pro ty, kteří skládají problémy. (Je to skutečný, dokonalý mat. Žádné pole není napadeno více než jednou. V matu nejsou žádné zbytečné bílé figury navíc.)

[ Najděte jednu hru, JAKOUKOLI partii JAKÉHOKOLI moderního mistra, kde by investoval všechny své figurky a pak dal mat posledními dvěma jednotkami/figurkami na hrací desce.   VŠE  před tahem 20!!! Nikdy jsem nenašel partii, která by se   této byť jen přibližovala. ] 

***

Tato partie zůstává bezkonkurenčním VZOREM, jak učit začátečníky. Je také jasným varováním před porušováním principů a ignorováním vlastního vývinu.

***

Znovu. Považuji ji za nejkrásnější šachovou partii, jakou kdy kdo odehrál.  

 

Irving Chernev a velmistr Frank J. Marshall ji považují za  „ nejslavnější šachovou partii, jaká kdy byla sehrána“. ( 

Tato navždy krásná partie byla sehrána v lóži pařížské opery během představení Lazebníka sevillského.

Odkazy na předchozí díly seriálu: 

Díl 0. - teaser - Capablancova noční můra? Jak AI skutečně změnila šachový svět

Díl 1. - 1749 – rok, kdy se zrodila šachová strategie

Díl 2: -  Geniální buřič, který usměrnil romantický šach a přitom se od něj Morphy učil útočit. 

Díl 3: - Strategický vizionář, který připravil cestu Steinitzovi – Poslední romantik, nebo první stratég? Stauntonův rozkročený odkaz.

Díl 4: - Romantický génius, který ovládl šachový svět